KŘEČCI
Jak jsme učili Čipa pít
Jak jsem psala v předchozím příběhu, máme od února doma Bertíkova nástupce Čipa. Bohužel má toto zvířátko ve svém dosavadním životě obrovskou smůlu, nejen že má nepříjemné zkušenosti s lidmi, ale má i zřejmě vrozené zdravotní problémy.
Od začátku nám vždy během noci hrozným způsobem zatlapal kolečko (Petr ho vyrobil z plexiskla). Omlouvali jsme to tím, že se ještě nenaučil chodit na malou stranu na jedno místo (dostal na výběr skleničku a mističku s kočkolitem, ale nejvic se mu líbilo prostorné bydlení) a tak to občas udělá v kolečku a pak tam roztlape hovínko. Provedli jsme redukci velikosti jeho ložnice, Čip si vybral na malou stranu skleničku a my jsme zjistili, že ta hovínka jsou velmi snadno "roztlapatelná" sama o sobě. Domnívali jsme se, že je to po některém jídle, na které nebyl zvyklý. Nasadili jsme mu dietu, jen vodu a ovesné vločky, ale i po čtyřech dnech byla situace stejná (jen víc žebral a dělal mezi dráty "chobůtek" - snažil se prostrčit mezi dráty co nejdelší část čumáčku).
Následovala návštěva u veterináře (MVDr. Svatoš - bere "křečuldy" jako vítané vybočení ze stereotypu psů a koček ;-)). Doktor pacienta promptně odchytil za kůži za krkem, načež na něj Čip vyplivl ovesnou vločku coby úplatek, ale vyšetření přesto pokračovalo. Čipíkovi bylo prohmatáno bříško, byly mu jen tak mimochodem zkráceny zoubky a pak byl pozorován jeho pohyb po vyšetřovacím kovovém stole. Při stavění rukou coby zábran jsem musela asistovat i já - Čipovi se pan doktor zřejmě příliš nezamlouval a chtěl pryč. Pacient byl shledán zcela odpovídajícím křeččímu standardu. Vysvětlením jeho problému tedy může být vrozená porucha zpětné absorbce vody (tj. jeho střeva nejsou schopna absorbovat vodu ze šťavnaté potravy).
Takže náš mrňous bude zřejmě doživotně na činčilích zelených granulích (obsahují kromě všelijakého zeleného plevele i všechny potřebné minerály a vitamíny pro plnohodnotnou výživu) a vodě. Občas samozřejmě může dostat něco malého šťavnatého, ale s tím rizikem, že do dvou dnů bude mít klec ve stavu hodném pouze sprchy a kartáče.
Po návratu od zvířátkovského lékaře jsme najeli na doporučenou dietu, Čip dostal pouze čerstvě zakoupené granule a vodu měl jako vždy v napáječce (umělohmotná se třemi kovovými kuličkami, které se olizují za účelem zahnání žízně - viz první obrázek).
Pacientova reakce byla přímo úděsná: za dva dny zhubl o dvě deka (z 80g na 60g) a přestal chodit na malou stranu. Měli jsme o něj hrozný strach už jsme ho chtěli druhý den zas odvézt k doktorovi, ale pak jsem si všimla, že se Čip vrhl na záchodovou skleničku, kterou mu tam Petr postavil čerstvě vypláchnutou (aby ho vlhkost motivovala k vykonání potřeby - ne Petra, ale Čipa ;-)), a začal nadšeně vylizovat loužiku na dně. V tu chvíli jsme si uvědomili, že oproti předchozím křečkům, Čipovi vůbec neubývala voda z napáječky.
Vyndala jsem ho tedy ven z klece a před čumáček jsem mu dala malý kalíšek s vodou, no pil skoro pět minut nepřetržitě. Pak jsem mu kalíšek vzala a dala jsem před něj napáječku, Čip jen opatrně olízl kapku, která se vytvořila na konci pitítka, přičichl a odvrátil se. Vůbec se nesnažil do těch kuliček jazykem nebo zuby víc strčit, ale do kalíšku s vodou se vrhl zas. Tak jsme mu ještě dva další večery vždy několikrát šťouchli pitítkem do čumáčku, aby si vyzkoušel, že je třeba s těmi kuličkami více lomcovat.
Třetí den už vesele chrastil pitítkem kdykoliv opustil svou ložnici a šel se podívat po granulích. Po třech až čtyřech dnech již dosáhl své původní váhy 80g.
Takže máme doma křečka, který by snad byl schopen umřít žízní vedle napáječky ;-).
...A jestli ho to nepřestalo bavit, tak chrastí ještě teď...
Jana Ocelíková
Dokončení příště.
