| |
13.6. PSI
Betynčiny rituály (Pavel Doktor)
12.6. PSI
Povely pro městského psa (Rita Kubelová)
Letošní archiv PET
PET archiv 1999
| |
PSI
Betynčiny rituály
Naše milá pejska, tak jak žije v naší domácnosti a jak se nám (a my jí) přizpůsobuje, vytváří si určitý životní styl, v němž má své místo i řada opakovaných "vzorců chování", rituálů; řadu z nich dobře známe a naučili jsme se je předvídat a číst. (Je třeba říci, že právě tak se naučila Bety znát rituály naše a má nás "přečtené".) Tak například si ráda hraje s malým pískacím míčkem. Ten patří k jeím nejoblíbenějším hračkám a zasloužil by si samostatné povídání, ale to možná někdy jindy. Má ovšem jednu nevýhodu: rád se zakutálí pod křeslo či jiný nábytek, odkud ho Bety ani čumáčkem, ani packou nedokáže vydolovat. A už je tu rituál: Betynka si klekne předníma, zadeček vztyčený jako při hrací pokloně, a vrčí. Když se nic neděje, sedne si před Blanku či přede mne, hledí a nejprve čeká, po chvíli zavrčí. A to už je nám jasné: jeden z nás musí na kolena a lovit míček.
Betynka je mazel: tomu, kdo je ochoten ji snést na klíně, se dokáže odvděčit přímo polibkem (7 kB)
|
Ráda též sedává či spíše lehává na klíně; vybere si někoho ze své smečky a už se uvelebí. Pokouší se takto obšťastňovat i lidi z cizí smečky a pokud jsou ochotni ji snášet, dokáže se jim odvděčit přímo polibkem.
Dnes jsem ale chtěl povídat spíše o rituálech spojených s vycházkou. V poledne se chová trochu jinak. Jsme-li doma s manželkou oba, chodívám v tuto dobu s pejskem většinou já. Bety u oběda neobtěžuje, ví, že od stolu nic nedostane. Před koncem jídla se ale přesune ke stolu, a jakmile od něj vstanu, začne za mnou chodit. (Když se z nějakého důvodu začne oblékat do vycházkového Blanka, chodí za ní, a když někdy odcházíme po obědě oba, chodí od jednoho k druhému a kontroluje, s kým že to půjde. Ale nemyslete si, že je jen pasivním účastníkem odchodového rituálu. Stane se, že si potřebuji něco dodělat u počítače a nehodlám vyrazit hned. To ale Bety nehodlá nechat jen tak. Sedne si ke mně a hledí. Chvíli je ochotna tolerovat, ale když sedím na její vkus moc dlouho, začne vrčet, mručet, vydávat i jiné zvuky, případně jemně šťouchne packou. (Skutečně jemně, Betynka je dáma decentní. To je vidět i na tom, jak si bere nabízený mlsek. Řada psů po něm chňapne, div že páníčkovi ruku neutrhne. Ne tak Bety; ta má na to svůj rituál: nabízené sousto očichá a pak ho opatrně vezme lehce do pysků, zubama se ruky ani náznakem nedotkne.)
Další vycházka je někdy odpoledne, a pak večer či spíše v noci. A večer, to je zas jiná písnička. Obvykle chodíme ven naposledy někdy po večerním programu televise - to je zase náš rituál. Televisi většinou Betynka prospí někomu z nás na klíně, ovšem pokud na obrazovce nejsou psi anebo kočky. Ty sice také někdy ignoruje, jindy se ale se štěkotem vyřítí k obrazovce a pěkně si to s ní vyříká. Přitom někdy tak reaguje na samotný štěkot, jindy jen na obraz, a někdy na obojí. Ale ať se hádala s kočkami, nebo celou dobu tvrdě spala, stačí tichounce říci: Půjdeme ven Betynko?, aby zvedla hlavu a jakmile vstanu, seskočí z klína a začne mne doprovázet tak jako v poledne.
Venku má Betynka zase jiné rituály, ale o těch dnes psát nebudu. Teď se s ní raději vrátíme domů a podíváme se na poslední "vycházkový rituál. Toho se účastní společně celá naše smečka. Začíná tím, že po vstupu do předsíně dostane Betynka povel "zůstaň". A ona ho spolehlivě respektuje. Ne že by jiným povelům nerozuměla nebo je nerespektovala; rozumí velmi dobře a respektuje je v rámci svobody osobnosti: někdy ano, někdy ne. Tenhle ale, jak jsem pravil, patří k rituálům a tak naše pejska dnes a denně trpělivě vyčkává, až jí někdo z nás utře pacičky. Tady se rituál štěpí. Je-li venku čisto a sucho, postačí mokrý hadřik a Betynka může jít dál. Jindy ale má na šlapkách spousty bláta a musí do vany.
Ku podivu do vany chodí ráda. Ne že by se ráda koupala, ale umytí paciček snese, a za skok do vany dostane vždycky pamlsek. Ano, za skok. Ona má přeci jen téměř osm kilo a denně ji zvedat není žádná legrace, a tak ji manželka naučila do vany skákat. To vezmete do ruky piškot, otevřete dveře do koupelny a šup, už je pejska ve vaně o očekává odměnu. Nu a to mytí paciček už není tak zlé, dokonce "spolupracuje" a sama pacičky podává.
O tom, jak ji skákání baví, svědčí drobná příhoda, která se nedávno stala Blance. To bylo někdy vprostřed dne, kdy od poslední vycházky uplynulo řádově tolik času, kolik ho zbývalo do vycházky další. Betynka si v klidu pochrupovala, Blanka poklízela: srovnala misku s Betynčinými pochoutkami a pak odešla do koupelny za nějakou další prací. Dveře nezavřela, proč taky? A najednou uslyšela šramot a když se otočila, Betynka zcela dobrovolně stála ve vaně a očekávala svou odměnu.
Pavel Doktor
Kompletní stránky Betynky najdete na http://www.volny.cz/blanka_pavel/betynka.
|
|
