PSI
Ad výchova psem
Přečetla jsem si články o výchově psem (1 a 2 část) a chtěla bych se k tomu přidat. Nikdy jsem neměla svého psa. Jsem spíš člověk kočičí, ale to neznamená, že nemám psy ráda. Mám ráda všechny zvířata. Jen mám pocit, že do činžáku uprostřed Prahy, kde je dost malá možnost pro toho psa na proběhnutí, je kočka vhodnější. A taky mám kočky přece jen raději.
Mám tři děti. No děti, kluky. Jako jednu ze základních věcí jsem je učila (když byli malí), že kytičky se zbytečně netrhají (a už vůbec neničí) a zvířátkům se neubližuje, protože je to bolí stejně jako nás.
Máme doma jednu kočku (zatím), několik dalších "na volné noze" chodím denně krmit. Takže místo psa chodím v noci za kočkami. Někdy i s kočkami, protože některé mají - nebo měly - zvyk chodit se mnou u nohy jako pejsek. A tak taky potkávám různé lidi a mezi nimi i pejskaře. A tam je vidět, že pes je obrazem svého pána...
V protějším domě bydlí manželé s jezevčíkem Bárou. Teď už resignovali, ale z počátku mi rozkopávali misky s jídlem pro kočky, vyhrožovali udáním, že je krmím a přiláká to potkany (ty jsem za celou tu dobu viděla dva - jeden visel z tlamy jednoho z mých strávníků, druhý z tlamičky jedné z místních kun).
Pes při pohledu na kočku, povzbuzen komentářem jako: "vem si kočičku, chyť jí" apod., dostával záchvat.
Podobně mladá holka na ně štvala svého vlčáka; majitel Haskiho se chlubí, kolik koček jeho pes zase roztrhal. U nás v ulici byla paní, která měla malého pejska, pepř a sůl. Měla ho moc ráda. Jednou potkala paní s dogou, když k ní docházeli, paní jí sundala košík. Té stačilo jediné chňapnutí a bylo po pejskovi.
Viděl to známý, taky jeden těch pejskařů, které pravidelně potkávám. Přivolal hlídku policie a dostal vynadáno, co si to dovoluje je obtěžovat kvůli nějakému psovi.
Na druhé straně potkávám pána se slepeckým psem a dalším, strašně starým, pejskem. Ti jsou všichni tři velmi milí a psi si nechají číči běhat přímo pod čumákem a nepokusí se jim ublížit. Stejně tak pán s jezevčíkem Filípkem, který si s kočkami hraje.
Další paní s kokrem čeká, až poodejdu (pokud poodejdu) a nechá ho okamžitě sníst kočičí jídlo. Na mojí výtku mi řekla, že ona se může na nějakou kočku vy....!
Jiná paní chodí s pejskem - je to taková uliční směs - a často číčám přinese něco na zub.
A ještě další má dva pejsky, které našla shodou okolností oba přitlučené za uši. Jednoho na plot, druhého ke stromu. Vzala si je, vyléčila a snaží se jim nahradit, co museli prožít. Jeden z nich má ale, jak se zdá, celoživotní trauma.
Abych byla spravedlivá, znám i kočkomily, kteří by nejraději vyhubili všechny psy. Lidé jsou prostě různí a já si myslím, že kdo nechce, tam ani výchova psem, nebo jiným zvířetem, nepomůže.
Ivana Jirková
