P.S.: Doplňuji včerejší ježčí story. Zvítězila hrubá síla. Našla jsem si prkénko a tím jsem, přes jeho značné protesty, ježoura odstrkala těch asi šest metrů na trávník. Prskal, roztáhl packy a zapřel se, zkoušel to jako klubíčko, ale "naši zvítězili"! Ježek je v travnaté části kočičího teritoria. Zpátky už se nevrátil, i když kočičí menu zřejmě nadále považuje za svoje. Jen za včerejší večer se mne pokusil obejít čtyřikrát. Než se kočičky napucly ale neměl šanci.
Ale zdá se, že jsem vzbudila zájem jednoho z těch menších. Ten si mě přišel prohlédnout zblízka. No, nic proti tomu, já proti ježkům rozhodně nic nemám :-).
Ještě jedno ježčí story mám, ale přes den. Pracuji v nemocnici na Karlově náměstí a tam jsou pochopitelně také kočky. A dostávají svou úlitbu. U Faustova domu bývá výstava skalniček. A v jejích prostorách asi sídlí taky něco ježků. A i ti jsou nejspíš přesvědčeni, že kočičí dlabanec je i ježčí. Jeden tam chodí soustavně. A soustavně také padá ze zídky. Na betonovou plochu mezi dvě zamčené branky, z jedné strany zídka, z druhé stěna domu. Čili past a on nemůže ven, takže ho soustavně vyndavají vrátní, sanitáři, já, dokonce můj syn to riskl a lezl přes branku v sobotu, kdy tam vrátný není. Prostě ten ježek je nepoučitelný. Dokonce tam jednou, ale jen jednou, byli dva. Asi si pozval návštěvu :-))).
