Můžete přečíst si také první, druhou a třetí část povídání o ptácích. Poslední - čtvrtá část měla být poslední, ale jak vidíte, není :-).

V předcházejících kapitolách jsem psal o ptácích v Eilatu. Bylo to na podzim a tentokrát tam jedeme na jaře. Jakou krásu tam asi uvidíme? Již samotná cesta je příjemným zážitkem, který nabízí mnoho zajímavého. Z Jeruzaléma jedeme na východ přes Judskou poušť k Mrtvému moři a podél jeho břehu na jih. Mineme oázu Ein Gedi, kde vždy narazíte na kozorožce či damany (s obrovským štěstím i na leoparda) pokocháme se pohledem na smělé výšiny Masády, známé již z pera Josefa Flávia. Pak se již blížíme ke konci Mrtvého moře. Tady kdesi je pohřbena Sodoma a Gomora. Stěží je v budoucnu někdo najde, snad až moře vyschne, těžba soli je odkryje.

Na konci Mrtvého moře je továrna, která zpracovává soli Mrtvého moře. Vypadá opravdu tajemně - spleť konstrukcí, hory solí, čmoudíky a plno bělavého prachu. Když jsou tyto konstrukce osvětlené v noci, vypadají obzvlášť tajemně. O chvíli později již uháníme údolím Arava. Nalevo hory v Jordánsku, napravo Negevská poušť. Všude vůkol nás hlína, písek, skály - zdánlivě mrtvá pouštní krajina tak plná života, který běžný člověk nezahlédne.

Cesta touhle pouštní krajinou je přímá, stále na jih. Krajina je zajímavá a tak nikdy neuspává a pokud by byl někdo již unaven, zjevují se mu náhle na pahorku u cesty kozorožci. Ne, nejsou to zvířata. To jen umělec zasadil do pahorku kovové konstrukce (i když na první pohled si myslíte, že jde o skutečná zvířata), které jsou působivé, vytrhnou řidiče z případné letargie, osvěží mysl a mnohého přimějí k zastávce, aby se k pahorku zašel podívat. Odpočineme si, protáhneme svaly a jedeme dál. Nakonec již v dáli vidíme hotely na břehu Rudého moře, kde voda nikdy neni teplá a tak znaveného poutníka osvěží a ochladí.

Není mým cílem zde popisovat, jak je možné si v Eilatu zpestřit pobyt - o tom jsem se již zmínil v jiném článku. Rád bych se se čtenáři podělil o nové zážitky ze sledování a kroužkování ptáků, o čemž jsem psal v předcházejících čtyřech částech.

Nově je zde velká "klec", největší past na chytání ptáků v Izraeli, kterou projdeme (naším hlukem mezi porostem letí ptáci směrem k síti) a chytáme ptáky (vždy v síti přes deset ptáků - klec je asi 40 m dlouhá, 30 m široká, na konci u sítě široká asi 10 metrů a je v ní ještě před koncem po pravé straně jedna šikmá síť). Odborníci šetrně ptáka vyberou ze sítě a každého zvlášť dají do látkového pytlíku. Na stanici je pak změřen, zvážen, neokroužkovaný pták okroužkován, a znovu vypuštěn na svobodu.

Na závěr mám odměnu. Chytil se krásný ledňáček (Alcedo atthis - heberejsky šaldag gamadi) a tak ho několikrát fotografuji. Na ledňáčka jsem měl štěstí již na podzim v pátek 22.října 1999 - byl to první chycený ptáček, kterého jsem ten den viděl. Když jsem ho chtěl vyfotografovat, vyškubl se dívce z ruky a uletěl. Tentokrát mám štěstí a tak tento skvost ptačí říše několikrát fotografuji.

Ledňáčci obývají téměř celý svět, zejména pak tropické oblasti. U nás žije právě tento chycený ledňáček říční, který se vždy zdržuje u vod. Mnozí ledňáčci v tropech bývají však spíše v suchých lesích. Je to náš nejkrásnější ptáček, drobný drahokam, který je u nás stálým a zdržuje se u zarostlých břehů našich řek a potoků, kde lapá drobné rybky a vodní hmyz. Je o něco větší nežli pěnkava.

Jeho peří je tmavě modrozelené s krásným světlemodrým zadečkem. Hrdlo pod zobákem má bělavé, níže rezavé, podobně bříško. Jeho černohnědé letky mají namodralou obrubu, ocasní péra jsou modrá. Před očkem i za ním má vodorovný rezavý pruh. Hlavička a krycí péra křídel mají tmavozelenou barvu s bledšími vlnitými proužky. Společně s včelojedem to jsou snad dva nejpěknějí zbarvení ptáci, které zde lze zahlédnout.