KRÁLÍCI
Králice Jirka - adoptovala jsem dceru!
Už jste o mně četli (PET 20.4.2000), jak bydlím s paničkou v paneláku. Občas jezdím na chalupu, a pak se pasu v ohrádce. Taky jsem dostala k velikonocům pěknou mísu zeleně. Protože se židle na stůl nedosáhnu, naservírovala mi ji panička nakonec na zem.
Ale chybělo mi, že nemám děti, a samotné mi bylo smutno. Začala jsem si stavět hnízdečko, ale bez samečka zůstávalo prázdné...
Jednoho dne mě panička dala do přenosky a odnesla do práce. To může obvykle znamenat odjezd k rodičům, což je příjemné, nebo návštěvu veterináře, což už tak příjemné nebývá, zvláště když musím podstoupit těžkou operaci stříhání drápů. Snažím se této nepříjemné proceduře ubránit, ale nakonec mě vždy přemohou.
Tentokrát se sice mluvilo o návštěvě lékaře, ale místo toho mě čekalo překvapení.
Najednou přinesla panička do místnosti dvě velké krabice, a v těch byli zakrslí králíčči. On byl krásný černobílý holanďan - na můj vkus sice trochu malý, ale neřekla bych mu ne. Ona byla ruská zakrslá králice, bílá s tmavým čumáčkem a ouškama. Slyšela jsem, že je oba našel jeden student urousané v travě, a prý se mu odvděčili tím, že zplodili malé králíčky. Ti našli majitele, ale jejich rodiče dovezl do Brna mé paní. Asi tušil, že bych si je vzala. No ale ta samička na matku nevypadá - podle mne je to velikostí trochu odrostlé dítě.
Pak nás nesli pryč, prý na očkování. Ti dva se snažili prokousat své krabice a dostat se k sobě, a tak panička uchopila malou a dala ji ke mně do přenosky. No raději bych si vzala toho samečka, ale co se dá dělat!
Očkování ani stříhání drápů se nekonalo, protože pan doktor byl na dovolené, a tak jsme došli domů. Paní mě dala proběhnout, a když jsem se vrátila do své králíkárny, našla jsem tam tu malou! Dostala jméno Filípka. Nu, adoptivní dcera je lepší než žádná, tak si ji musím hlídat. Raději jsem ji hned zalehla a objala pravou přední. Děti se přece mají zahřívat v hnízdečku, ne? Ale Filípka chce občas všude běhat jak se jí zlíbí, a tak se přece mládě chovat nemá! Snažím se ji tedy zahánět zpět do hnízdečka, ale to se nelíbí ani jí ani mé paničce. Jsme teď na dovolené a můžeme tedy běhat po trávníku, a lidi nechápou, že si chci odnést svou dceru do bezpečného úkrytu. Je ale těžká, a tak se mi to nedaří a občas jí omylem způsobím škrábance za ušima.
Právě jsem dostala dceru! (Nahoře moje hlava, pak podbradek a pod nohou mam hlavu a bílé tělíčko Filipky) |
Nu, asi si na sebe časem zvykneme. Jen škoda, že nám odnesli toho krásného černobílého samečka. Oběma by se nám líbil! A mohly bychom s ním mít opravdová mláďátka. Prý ho dostal synek kolegyně mé paní za vysvědčení (nebo spíš měla jeho maminka dobrou záminku přinést domů další zvířátko) a pojmenovali ho Mazlík. Snad ho nesežere jejich maxikočka Adéla, nebo její máma Micka, bylo by ho škoda! Měla nám ho panička raději nechat!
holandská králice Jirka
foto: Kamila Neplechová
