Tak jsem včera večer šel s Betynkou na vycházku a ona začala najednou vrčet a šěkat. Dost se to podobalo bojovému pokřiku, který vydává, když zaregistruje kočku, ale tentokrát jsem žádnou neviděl a co víc, Bety se ani nikam nehnala a jen tak obcházela keř, aniž by se do něj dobývala. A tak je možné, že to byl jeden z jejích střetů se stíny.

Betynka totiž není sice žádný strašpytel, ale také ne žádný zbrklý útočník, a tak při setkání s něčím, co nezná, sice neuteče, ale celou záležitost důkladně a opatrně prozkoumá. Někdy možná jsou to duchové, a někdy to jsou takové věci, jako třeba pruh igelitu na keři nebo dokonce drobný keříček, který se ve tmě podozřele kýve. Nedávno třeba, to šla s ženou Blankou, uviděla zdálky pytel s odpadky, který někdo odhodil na místě, kde nikdy dřív nic nebylo. Bety zpozorněla, zavětřila a opatrným krokem se k pytli připlížila. Několikrát ho s vrčením obešla, pak ho opatrně očichala a teprve, když se přesvědčila, že nejde o akci neznámého terotisty, byla ochotna jít dál.