|
18.8. POUŠŤ
V poušti III. - Přizpůsobivost zvířat v poušti (Lumír O.Hanuš)
17.8. KOČKY & PSI
Pejska nebo kočičku X - Malá poznámka na konec (Jana Gelnarová)
Letošní archiv PET
PET archiv 1999
| |
POUŠŤ
Přizpůsobivost zvířat v poušti
Můžete si přečíst první díl vyprávění Lumira O. Hanuše o poušti s názvem Co je to poušť?, jakož i druhý Pouštní flóra.
Jdete-li v Izraeli pouští, mohli byste si myslet, že zde nežijí žádní živočichové. Nicméně přes drsné podmínky, žhnoucí slunce, nedostatek jídla a vody obsahuje Negev a Judská poušť více druhů zvířecího života nežli lesnaté středomořské oblasti. Na tomto místě musím připomenout, že neexistuje ani km2 bez nějakého živočišného druhu života ať již je to savec, pták či plaz. Je zde třebas 50 druhů plazů, 65 druhů ptáků a 50 druhů savců (v lesnatých oblastech Izraele je 30 druhů plazů, 25 druhů ptáků a 30 druhů savců). Jejich populace jsou však mnohem řidší a jejich počty jsou mnohem menší. Pouštní živočichové se naučili vyhýbat se horku. Plazi, hlodavci a dravci nevykazují během dne aktivitu a schovávají se v doupatech pod skalami nebo ve stínu stromů a vycházejí až večer, aby opět pokračovali v normálním životě. Ptáci se také schovávají ve stínu když je horko a větší ptáci, dravci jako supi a dokonce vrány plachtí ve výšce kolem 1000 m, neboť čím jsou výše, tím je vzduch chladnější (asi 0,5°C na každých 100 m).
Zvířata pijící vodu se kvůli dravcům naučila pít rychle velká množství vody, neboť ti také znají těch několik míst v poušti, kde se nalézá voda. Třebas takový tarbík a pouštní myš mohou vypít během několika minut množství vody odpovídající 5 % jejich váhy těla a poté rychle uprchnout.
Jiná zvířata odkládají pití vody na soumrak nebo na večerní dobu. Jedním z takových zvířat je stepokur. Vysoká zvěř pije ráno a večer a jsou zde jiná zvířata, která získávají vodu z potravy.
Většina pouštních zvířat je menší nežli jejich severní příbuzní, ale určité části jejich těla jsou více vyvinuté, jako je ocas u pouštní lišky, který je delší nežli ocas u lišek, které žijí na severu. Uši negevské vysoké zvěře jsou větší nežli jiné izraelské vysoké a slouží jako jakýsi druh větráku, aby odváli horký vzduch. Čím jsou větší, tím je to účinnější. Příkladem může být nakonec i psovitá šelma fenek s obrovskýma ušima.
Zbarvení většiny pouštní zvířeny je podle jejich prostředí. Slouží jako maskování a odráží sluneční paprsky a tak zabraňuje absorpci přílišného tepla. Přesto někteří z tvorů, jako je vrána, jsou tak černí jako brouci a zdomácnělé beduínské kozy. Černá barva totiž zabraňuje absorpci slunečních UV-paprsků, které jsou pro kůži škodlivé, a umožňuje absorpci horkých IR- paprsků, které zvyšují teplotu živočichů během chladného brzkého rána a pozdních večerních hodin a udržují teplotu jejich těla v normálu.
Za všechna zvířata žijící v poušti bych chtěl jmenovat alespoň dvě.
Gazela
Gazela dorkas je krásné, vznešené stvoření, které žije na pláních. Na rozdíl od těch, které žijí na skalních srázech má tenké tělo a váží asi 15 (11 až 18) kg. Samec je větší nežli samice a má širší šíji. Je teritoriálním zvířetem, své teritorium si označuje močí a hromádkami trusu. Každý samec má několik samic a jsou stáda s jedním samcem, která žijí a pohybují se v označkovaném prostoru. Jsou aktivní především během chladných denních hodin, tj. ráno a večer, i když některé jsou aktivní i v noci při úplňku. Jejich potrava sestává většinou z lusků akácie a různých druhů místních rostlin. Setkat se s gazelou není snadná věc. Běhěm mnoha návštěv přírody se mi poštěstilo ji uvidět jen jednou - na Golanských výšinách. V poušti jsem to štěstí neměl. Se štěstím jsem ji uviděl v rezervaci v údolí Arava (viz článek o této rezervaci).
Velbloud.
O velbloudech jsem zde psal již dříve, ale vždy je nějaká zajímavost, kterou lze již vyřčené doplnit. Velbloud je považován za základní symbol adaptace na pouštní podmínky horka a vyprahlosti. Všichni velbloudi na světě v průběhu asi 4000 let zdomácněli (jen v severním Tibetu a východním Turkistánu byl nalezen velbloud divoký). V Izraeli se setkáme pouze s velblouem jednohrbým, který je štíhlejší a rychlejší. V duševním ohledu jde o hloupé, zbabělé a zlomyslné zvíře. Patří mezi sudoprsté kopytnatce. Mají dlouhé nohy, které udržují jejich velká těla vzdálena od horké půdy. Aby se nepropadali do písku, jsou jejich chodidla široká s pružnými mozolovitými poduškami. Na kolenou, břichu a hrudi mají mozoly, které jim umožňují skrčit se na horké půdě bez poškození. Veškerý jejich tělní tuk (asi 40 kg), je soustředěn v hrbu, takže mohou vypouštět své tělesné teplo do okolního vzduchu. Jejich srst je izoluje od slunečních paprsků. Obejdou se bez problému bez vody 18 dní, ale když se k vodě poté dostanou, vypijí bez problému během deseti minut 100 litrů vody bez újmy na zdraví. Jejich trus je suchý a moč velice koncentrovaná, což je další způsob šetření vodou.
Poušť to není pouze písek, hlína či kámen nebo skála. Je to též život, je to též boj o život, boj o přežití a často i smrt. Tajemství života a smrti. Velbloud, jak jsem jž uvedl výše, toť symbol pouště, často nazývaný "koráb pouště". Nicméně i koráb může ztroskotat a tak když jsme šli nedávno s kamarádem jordánskou pouští Wádí Ram a narazili jsme na mrtvého velblouda, zůstal nám jeho osud skryt. Kdysi koráb pouště, dnes pouhý "rezavějící" vrak. Na jeho těle jsem neviděl stopy po tom, že by se jím živila dravá zvířata, ale několik děr, dobře viditelných i na mém snímku, mne odradilo od bližšího zkoumání. Mohl snad být již vhodnou potravou pro hady, které jsem v žádném případě nechtěl v mém zájmu vyrušit. Mrtvého velblouda jsme uviděli až z bezprostřední vzdálenosti a cestou zpět při naší více nežli pětihodinové tůře pouští pod žhnoucím sluncem jsme na něj již nenarazili. Snad jsme šli jen o pár metrů dále a tak jej již neviděli. Tajemství života a smrti. Odpověď na otázku, zda to je definitivní konec života či jen jeho tělesné schránky, nám i tentokráte zůstala utajena. Vím, chcete na těchto stránkách obdivovat především veselou část života zvířat či se podělit o problémy s nimi. Nicméně k životu patří neoddělitelně i jeho konec - a je to vůbec konec nebo si to jen myslíme my?
Tajemství velbloudů nás v poušti Wádí Ram neopustilo. O deset dní později jsem se do Jordánska vrátil s manželkou a podnikli jsme s beduínem výlet do pouště na džípu. Nádherné hory, písečné duny, skalní mosty, beduíni s jejich kozami - příliš mnoho krás, než abych je mohl popsat na tomto místě. Žena byla nadšená a chce se tam vrátit opět - to byl nakonec můj cíl. To, že jsme odjeli o den dříve nežli jsme plánovali způsobila písečná bouře, kdy vše bylo jako v silné mlze a tak již nemělo smyslu zde setrvávat déle. Den na džípu nám však vyšel výborně. Na mnoha místech jsou zde dávné tamúdické a nabatejské kresby, nápisy a konstrukce z doby před 1500 - 3000 lety. Na západní straně Anfišíja (Annafishiyyah - Jebel An Faishiyya), kterou jsme také navštívili, jsme viděli starobylé kresby nejen velbloudů a nápisy. Podobně v poušti u ruiny tzv. Lawrencova domu byli na skále nakresleni velbloudi. O toto krásu a skryté tajemství se chci s Vámi prostřednictvím snímků podělit.
Lumír Ondřej Hanuš, Israel
|
|