|
25.8. PET
Za vzácnými vymírajícími zvířaty - 1.díl (Lumír O.Hanuš)
24.8. KYTKY
Zelení miláčkové (Ivana Jirková)
Letošní archiv PET
PET archiv 1999
| |
PET
Za vzácnými vymírajícími zvířaty - 1.díl
Jízda z Jeruzaléma do města Eilat na břehu Rudého moře je vždy velmi zajímavá. Projedete autem Judskou poušť, jedete podél Mrtvého moře (zde je dobré si od řízení auta oddechnout a spolehnout na hladině moře - pouštní strom sodomského jablka, Calotropis procera svým jménem i vzhledem připomíná jakési tajemno dávné minulosti) přes oázu Ein Gedi (pokud si zde oddechnete a zajdete do stínu datlových palem, vždy zde narazíte na kozorožce), údolím Arava po straně Negevské pouště a nakonec Rudé moře, které skýtá tolik tajů, možností a radostí. Pokud jste v Eilatu na několik dní, mohu doporučit vyjížďky do okolí - jsou nezapomenutelné a nikdy nezklamou. Jedním ze zajímavých míst je rezervace Chai-Bar Jotvata, kde lze shlédnout dnes již vzácná zvířata.
Chai-Bar Jotvata se nalézá v jižním koutu Izraele v údolí Arava, které je částí syrsko-afrického zlomu. Je v Rezervaci Jotvata asi 40 km severně od Eilatu mezi kibucem Jotvata a kibucem Samar. V jotvatských bažinách je 4000 akrů největší přírodní rezervace v jižní Aravě. I když průměrné roční srážky jsou zde nízké, je tato oblast náchylná k obrovským záplavám, neboť většina dešťů je extrémní. Je-li tato oblast zaplavena, odtéká voda do dolních slaných bažin, neboť zde není žádné vsakování. Akácie je jediným stromem, který roste v extrémně vyprahlé oblasti pouště, v údolí Arava je jich velké množství.
Tuto oblast postihují extrémní teplotní změny. Je zde horko ve dne a chladno v noci.
Když lidé začali na přelomu 19. století lovit divoká zvířata moderními zbraněmi, drasticky se zmenšila jejich populace a některá dokonce vyhynula. Mezi zvířata, která zmizela z pouštní krajiny, patří kopytnatci jakými jsou arabský oryx, africký osel a onager (divoký osel). Dravci jako vlci, kteří se živili mladými kopytnatci a nemocnými či vadnými zvířaty, byli následně připraveni o důležitý zdroj potravy (dnes nalézají většinu potravy na hromadách odpadků a zemědělských polích).
Kolem roku 1960 zorganizovali Uri Tzon a Avraham Joffe Společnost Chai-Bar jako veřejnou společnost, která měla dva cíle: znovuobnovit populaci divokých zvířat, která z Izraele zmizela a uvést do života existující ohroženou populaci. V r. 1964 byla tato oblast oplocena a Rešut Šmurot HaTéva (= Síť chráněných přírodních oblastí) sem přemístili pštrosy a kopytníky, z nichž někteří jako arabský oryx, africký divoký osel a onager jsou uvedeni v Bibli. Chai-Bar Jotvata byla otevřena pro veřejnost v roce 1977. Uprostřed 70. let byla založena pro zvířata domovem v středomořském křovinatém lese v oblasti hory Karmel druhá Chai-Bar rezervace. Chai-Bar Jotvata se rozvíjela a v r. 1986 bylo založeno centrum pro chov a ukázku dravců, dravých ptáků a plazů izraelské pouště. V r. 1992 byla otevřena hala nočního pouštního života, kde mohou návštěvníci pozorovat malá noční pouštní zvířata.
V pondělí 18.října 1999 jsem ráno zavčasu vyjel z Eilatu, abych stihnul hned první tůru po rezervaci. Již v 8.30 jsem byl na místě. První tůra začínala v 9.30 a tak jsem měl celou hodinu na to, abych si mohl prohlédnout Centrum dravců. V klidu jsem prošel tyto pěkné, po vnější i vnitřní části půlkruhu situované výběhy s dravci a terária.
Toto centrum je domovem dravců psovitých, kočkovitých a hyen. Návštěvníci mohou pozorovat většinu hadů, ještěrek, agam a hlodavců, nalézajících se v izraelské poušti, noční a denní dravé ptáky a tři druhy supa (Torgos tracheliotus, Gyps fulvus, Neophron percnopterus).
Toto centrum bylo zavedeno ze tří důvodů:
- Rozmnožování - klima a podmínky v Centru dravců jsou vhodné k rozmnožování pouštních zvířat. Některé druhy jako Blaufordova liška, písečná liška (Vulpes rueppelli) a písečná kočka (Felis margarita) jsou zde vzácné. Zvířata narozená v zajetí jsou životaschopná pro další zachování těchto druhů.
- Výchova - návštěvníci včetně turistů a mnoha žáků se těší unikátní příležitosti pozorovat pouštní zvířata. Centrum bylo postaveno z hlediska estetičnosti. Velké klece nemají střechy ani tyče a návštěvníci pozorují zvířata velkými prosklenými okny (takto je nemohou neukáznění návštěvníci krmit). Klima, terén a vegetace jsou tak přirozené, jak je jen možné. Navštěvníci pozorují zvířata, dozví se o nich více a plně tak chápou, proč je důležité tyto druhy a jejich přírodní prostředí chránit a jak to lze provést.
- Výzkum - velké klece umožňují vědcům studovat zvířata žijící v zajetí.
Lumír Ondřej Hanuš, Israel
Pokračování příště.
|
|