|
29.8. KOLIBŘÍCI
Už jsou zase tady ! - 2.díl (Marie Crossette)
28.8. KOLIBŘÍCI
Už jsou zase tady ! - 1.díl (Marie Crossette)
Letošní archiv PET
PET archiv 1999
| |
KOLIBŘÍCI
Už jsou zase tady ! - 2.díl
První díl povídání Marie Crossette o kolibřících jste si mohli přečíst včera.
Kolibříci jsou ale ptáci velice nesnášenliví a na naší zahradě urputně hájí to své vybrané krmítko, stejně jako v přírodě hájí svoje vybrané květiny.
Cukrová voda v krmítku chutná nejen kolibříkům, ale i čmelákům, vosám, motýlům a dokonce i některým ptákům. Takže kolibřík, jehož krmítko je zrovna obsazeno příživníky, musí letět hledat jiné volné krmítko a to vede k velkým honičkám a vzdušným válkám. Jakmile se totiž kolibřík přiblíží k cizímu krmítku, jeho "majitel", který sedí a hlídá někde poblíž na větvičce, se na vetřelce vrhne. Prožene ho tak, že to vypadá, jako když se vzduchem ženou
dvě nadzvukové písklavé stihačky. Někdy se takhle honí a perou třeba tři nebo i čtyři kolibříci najednou, ve dvou nebo třech skupinkách a těmi svými dlouhými zobáčky spolu šermují jako šavlemi. Při těchto honičkách létají nejen úžasně rychle, ale často i tak nízko, že se sedícímu člověku přeženou přímo u nosu, až to s ním trhne. Nejrychleji a nejčastěji létají v deštivém počasí, kdy se i páří a ty písklavé skupinky kolibříků se vzduchem jen míhají.
Kolibříci mají ocásek, který dokáží rozevřít do širokého vějíře. Tak, jak se kočka naježí, aby se udělala větší, ze stejného důvodu rozevírá kolibřík svůj ocásek k odstrašení nepřítele. Zároveň mu ale slouží i jako kormidlo, k správnému nasměrování nad květinu nebo krmítko a k udržení rovnováhy při pití. Kolibříci se při vysávání nektaru z květu buď třepetají na místě, nebo ke kalichu nalétávají trhavými krátkými pohyby a zobáček ponořují hluboko do středu. To ale neznamená, že by si rádi ke svému doušku nesedli.
Některá krmítka se prodávají s bidýlky, některá bez - kolibříci uvítají oboje. Ale u těch krmítek, kde si mohou sednout, přeci jen vydrží pít o trochu déle, než nepatrný okamžik.
Kupodivu snad jediným nepřítelem kolibříků je hmyz - Kudlanka nábožná (angl. Praying mantis). To jsem se sice dočetla, ale nebylo tam vysvětleno, proč tomu tak je. Shodou okolností se totiž kudlanka nábožná loni "usídlila" na jednom našem krmítku. Zdejší lidé si je někdy rozmnožují na zahradě, protože prý žerou komáry. Tak jsme si tu naši patřičně považovali. Večer buď někam zmizela, nebo ležela hlavou dolu na spodku krmítka. Skoro celý den ale
seděla nehybně na krmítku a my jsme se domnívali, že jí chutná sladká voda, stejně jako kolibříkům a ostatním příživníkům.
Kolibříci nalétávali k otvorům krmítka a nikdy jsme neviděli, že by na ně kudlanka vyrazila, nebo je jinak ohrožovala. Pak jsem se o ní dočetla jako nebezpečím pro kolibříky a dodnes je mi to záhadou. Kudlanka nábožná je skoro tak dlouhá jako kolibřík a má mohutné přední nohy. Přesto se mi ale nechce věřit, že by jimi dokázala kolibříka uchopit. A i kdyby ano - co by s ním pak dělala? Zakousla ho a pila mu krev? Kudlanka se ale už letos neukázala, tak si tuhle starost dělat nemusíme.
Marie Crossette, USA
Dokončení zítra.
|
|