|
6.9. PET
Chudáček Tygr (Rita Kubelová)
5.9. KYTKY
S kaktusem jedině po zlém (Jana Mrázková)
Letošní archiv PET
PET archiv 1999
| |
PET
Chudáček Tygr
1. Pokus o sbratření
Nedávno jsme byli na návštěvě u známých. Jejich zoologická zahrada čítá jedno morče a jednoho baseta. Morče je tříbarevné a nejspíš se nějak jmenuje, děti ho zlomyslně překřtily na Krysu Vasilisu a při tom už zůstalo. Basetka je nesmírně čistokrevná a pravděpodobně jen nedokonalost jejích páníčků způsobila, že nemá okolí pelíšku ověšené medailemi od podlahy až ke stropu. Navíc požívá jednu zvláštní výsadu. Je to pravděpodobně jediný pes na světě, kterého naše Bobinka nejen toleruje, ale navíc si od ní nechá bez mrknutí oka vybílit misky, místo jinak svaté a nedotknutelné.
Za ten víkend nás okouzlila bezproblémovost soužití tříbarevného morčete a tříbarevného psa do té míry, že jsme se rozhodli pokusit se o sbratření našeho psa a křečka. Žádný zásadní obrat ve vztazích jsme neočekávali. Ale dosáhnout ignorování ze strany psa se nezdálo nemožné. Týden jsme ukazovali Bobině křečka a vysvětlovali jí, že křeček je taky náš. Asi po této době jsme pak přistoupili k závěrečnému pokusu - o společnou fotografii. Křeček na dvířkách své otevřené klece a Bobina u něho. Dlužno poznamenat, že Tygr Arnošt nemá z Bobiny strach, počítá ji nejspíš mezi nás, lidi. Fotografii jsme naaranžovali a doufali, že zvířátka počkají.
Fotograf se podíval objektivem...
A bác..
Nastal jekot a zmatek...
Když pak byl křeček v kleci a Bobina v klidu u křesla, dohodli jsme se, že se stalo asi tohle:
Křečka to přestalo bavit a rozhodl se, že skočí na nejbližší nižší schůdek - moje koleno. Jeho rychlý pohyb zavelel psím instinktům a Bobina chňapla - opatrně a pomalu. Všichni začali křičet a zachraňovat křečka, který očividně nevnímal ani psa ani zmatek kolem sebe a Bobina seděla celá tumpachová nad tím cirkusem, protože asi jediná v tom okamžiku věděla, že se nic nestalo.
A fotografie? Poznáte něco v tom zmatku?
2. Trýznivá samota
Tygr Arnošt osaměl! Lidé mají své povinnosti a mezi ně patří i škola v přírodě. Panička odjela, křeček sedí ve své kleci opuštěný a vydaný napospas zcela neschopnému zbytku rodiny. Už nebude žádné společné psaní úkolů, kdy je dovoleno kousat do obalu na sešitě, žádné procházky po spížní skříni, žádné noční akce v peřinách spojené s prověrkami pevnosti prostěradla. Panička je pryč a do klece lezou docela cizí prsty!
První dva dny jsme se snažili vypouštět Tygra na procházku, jak byl zvyklý, a snad i ve stejnou dobu. Ale nějak jsme se mu nelíbili. Postupně byl čím dál protivnější a kousavější. V pátek už z klece ani nevylezl a nenechal na sebe sáhnout. I největší pochoutky si nechával servírovat do misky a bral si je jen, když jsme se nedívali. Seděl v koutě, nafouknutý, namíchnutý a trucoval.
Až přišla sobota odpoledne - a panička se vrátila. Ani nevybalila zavazadla a už byla i s křečkem v kuchyni, jestli by se nenašly nějaké dobré drobečky. Pak spolu vybalili tašku a večer seděli oba na gauči v obýváku a sledovali televizi.
Mezi křečkem a rodinou opět zavládl mír.
Rita Kubelová
|
|