| |
18.9. PET
Kterak se anduláček Ferda do činčilek zbláznil (Hanka Picková)
15.9. PET
Za vzácnými vymírajícími zvířaty - 4.díl (Lumír O.Hanuš)
Letošní archiv PET
PET archiv 1999
| |
PET
Kterak se anduláček Ferda do činčilek zbláznil
Uz je tomu sedm let, co jsem si domu prinesla krasnou, hebounkou cincili holcinku. Byla strasne neposedna, porad hupkala sem a tam a jak jen mohla, schoulila se mi v kline, kde hned usnula. Bylo to jeste cincili batole.
Tenkrat jsem jeste studovala, takze jsem milou "Čunu" vozila z domu na koleje a zpatky pekne autobusem. Protoze se mi v kline choulilo chlupate sede cosi a obcas se to pohnulo, neuniklo to pozornosti spolucestujicich a ti se hned ptali, co ze je to za zviratko, cim ze se to zivi, jak se to chova... Moc jich tu v te dobe v autobusech videt opravdu nebylo :-))).
Čuna sve jmeno dostala od me male sestricky, ktera v te dobe jeste neumela poradne mluvit a rict činčila pro ni bylo narocne, tak si to zkratila na čuna. Podobne akvarijnim rybickam cichavcum nerikala čichavci, ale čmuchavci.
Ta nase mila Čuna vyrostla neuveritelne rychle a neskutecne se nechala ochocit. Neni to pes, ale i tak, kdyz ma naladu, prijde na zavolani. Kdyz rano prijdu k jejimu pelisku, radostne me uvita a ja musim hladit - zadicka, brisko, pod krkem - tam to ma nejradeji. Nez jsme si na jeji dovadive kousky zvykli, malem nam prasklo bricho smichy.
Vazne je to zazitecek. A navic nase "Stara dobra Čuna" miluje vaznou hudbu! No vazne. Kdyz ji ji pustime, ztuhne, usiska nastavi smerem, ze ktereho hudba prichazi, a bez hnuti s privrenyma ocima sedi a posloucha. Kdyz se ji behem te siesty dotkne jina cincila, dostane poradne vyhubovano. Rusit konzert, to se prece nedela!
Kdyz uz byla Čuna starsi, nasli jsme ji zenicha. Nam se libil a moc, ale Čuna ho nechtela pustit pres prach sve klece. Čumakovi (tohle jmeno dostal), se snazil, ale ziskat si Čunu na svou stranu se mu podarilo az po roce urputneho nadbihani a domlouvani a svadeni.
Par mesicu na to meli prvni činčilátka. Krasneho samecka a samicku.
Pak do nasi domacnosti přibyl anduláček Ferda. Ten sve jmeno ziskal ve chvili, kdy vyletl z krabicky, ve ktere jsme ho prinesli. Koukli jsme na nej a bylo jasno: je to Ferda, proste Ferda. Byl "pokrten" a mohl vyrazit obletnout rajon.
Proletl cely pokoj, az nakonec usedl na zem, hned vedle klece s cincilami. Chodil porad kolem a zobackem nesmele okusoval mrize. Nakonec si vyletel na strop klece a se zaujetim sledoval cincily pod nim.
Po par dnech, behem kterych se zaujetim studoval jen a jen cincily, nas napadlo, co by na sebe asi rikali, kdybychom vsechny najednou pustili.
Zkusili jsme to. Cincily si vybehly ven a mily Ferda hup za nimi na zem a zacal je pronasledovat. On proste musel okusit, jake ty cincily jsou. Čunam se pochopitelne nelibilo, kdyz jim zacal zobackem probirat chlupy, a tak se zacali honit. Teda presneji receno, cincily prchaly a Ferda je pronasledoval.
Nakonec vsichni tri zabehli do klece. Ferdovi se z ni nechtelo, tak jsme ho tam nechali a cekali jsme, co bude dal.
Hlodavci si zalezly do domecku, ale Ferda se chopil veleni a mile cunenky z domecku vyhostil. Sedl si u vchodu a zacal po andulcim hlasite klabosit.
Cuna s Cumakem si tedy ustlali na budce, jenze ani to nedalo Ferdovi spat a hned musel k nim. Zacal jim probirat jejich dlouhe fousy. Pak se stalo neco, co jsme ani v nejmensim neocekavali. Cincili se schoulily do klubicka a andulacek se mezi ne vklinil a vsichni tri usnuli sladkym spankem.
Od te doby bydleli ve spolecne kleci, spolecne se prohaneli po pokoji. Nas andulacek se cincilam opravdu prizpusobil - vzdal se letani a misto toho s nimi behal pekne po zemi. Kdyz jsme je za rohem sledovali, mihla se vzdycky seda smouha, za ni druha a za nimi vznesene prikracel Ferda, nejlepsi cincili kamarad.
Andulacek Fedra uz neni mezi nami, ale cincily jsou zdrave a cekaji kazdym dnem dalsi prirustek. Tentokrat jich asi bude vic, protoze je "Stara Cuna" sirsi nez delsi.
A andulky? Ferda si natolik ziskal mou sestru, ze se vrhla na chov andulek, takze se jejim andulkam narodilo malych Ferdiku uz vic, nez je prstu na rukou. Diky, Ferdo.
Hanka Picková
|
|
