| |
20.9. PSI
Příběh zachráněného ježka (Pavel Doktor)
19.9. PET
Paní Poláková (Ivana Jirková)
Letošní archiv PET
PET archiv 1999
| |
PSI
Příběh zachráněného ježka
Tenhle příběh jsem Vám slíbil minule, a tak tady je.
Je to příběh už z loňska a není tak úplně o Betynce, i když Betynkou začíná a končí. Začíná Betynčinou zálibou v hledání ježků, o které jsem už psal, naposledy právě minule. Tak taky nějak podobně, jako můžete vidět na přiložené fotce našla Bety ježka někdy loni na podzim, jenže když mi ho ukázala, až jsem se vylekal. Ten ježek, to byl ježeček tak do dlaně a měl jsem vážné pochyby o jeho šancích na zdárné přezimování. I vzal jsem ježečka pícháčka domů, abych se poradil s odborníky.
První, co jsme udělali, bylo vážení. Ten tvoreček měl 16 dekagramů. No a pak následovaly dotazy. První dotaz byl na veterináře, který nám poradil profesionály-záchranáře: jednu paní z Prahy a ještě jednu paní, odněkud od Kladna.
Pražská paní se ovšem už záchraně ježků nevěnovala, ale dala nám cenné rady. Potvrdila, že tenhle ježeček je mimino sotva odstavené a doporučila nám pro něj kočičí konservy a živočišné teplo. Paní od Kladna byla ochotná se i ježka ujmout a dokonce nám navrhla, že jí ho doveze její manžel, který pracuje v Praze, ovšem až koncem týdne. Soubor rad ještě doplnila a teď bylo už aspoň do pátku vše na nás, včetně rozhodování, zda si ježka necháme nebo jí ho svěříme.
Pro začátek jsem ježka zahříval. To chce položit si ho na dlaň, on se sice stáčí do kuličky, ale pod vlivem živočišného tepla se blaženě roztáhne. No a pak jsme ho museli ubytovat a krmit.
Jak ale ježka ubytovat? Na balkoně by přes noc zmrznul, no a v bytě o něj projevovala živý zájem Betynka. Jistě, mohli jsme je zavřít, každého jinam, ale ježek je nesmírně zvědavý, bedničku jsme neměli a všechny papírové krabice hbitě rozkousal. Tak jsme ho nakonec ubytovali ve vaně; tedy v krabici do vany uložené, aby neutekl daleko. Navíc jsme věděli, že každý pořádný ježek má blechy, a ten náš měl hlavně spoustu klíšťat. Naštěstí jsme měli doma sprej antihmyzín pro Betynku, kterým jsme ho ošetřili a již napitá klíšťata jsem mu vykroutil pinzetou odklíšťovatelkou, a že jich bylo. To byla ta klíšťata, která měl ježeček na tělíčku, ale on jich měl spousu přímo na čumáčku. Tam jsem se bál provést nějaký razantní postřik, a pinsetu si tam ježeček k tělu nepustil. No, odstranil jsem co se dalo a se zbytkem se musel nějak vyrovnat. Teplo dodávala ježečkovi láhev s teplou vodou, zabalená do hadrů, a kočičí konzevy mu docela chutnaly. A tak dva dny u nás vegetoval, i něco přibral, ale nebyly to jednoduché dny. Celá vana byla poseta drobnými klíšťaty (snad) zahubenými sprejem, ježek nám blokoval koupelnu, smrděl, a při krmení jsme museli držet Betynku, která se pokoušela do vany vlézt.
Musím říci, že opatrovatele ježků docela obdivuji, a přiznat se, že pokud jsme laškovali s myšlenkou ježka si nechat, dost brzy jsme ji opustili. Byli jsme rozhodnuti poslat ježka na cesty, ale pak nás napadla ještě jedna věc. V nedaleké škole totiž sídlí přírodovědecké oddělení obvodního domu dětí, a ti nás nezklamali. Ježka si vzali a slíbili nám, že se o něj dobře postarají, A tak ježek našel dobrý dočasný domov a u nás byla opět jediným pánem Betynka.
Pavel Doktor
Kompletní stránky Betynky najdete na http://www.volny.cz/blanka_pavel/betynka.
|
|
