Nedávno jsem prohlašoval, že jídlo nepatří mezi Betynčiny priotrity. To je pravda, ale týká se to jejího "řádného" žrádla, které by jíst měla. Ne že by nám nežrala, zvlášť v poslední době, ale vzpomínám si, že jako štěně měla období, kdy granulky nežrala jinak než z boty. Zato věci, které k základní stravě nepatří, loví jak může. Však nedávno takhle našla šlupku od jitrnice, a když jsem jí její kořist bral, nejen že na mne vrčela a nechtěla ji pustit, ale když jsem zvítězil (přeci jen jsem trochu silnější), tak hned využila mé drobné nepozornosti a než jsem mohl slupku zlikvidovat, vyskočila a zábava mohla začít znovu.

Ostatně, přetahování je její docela oblíbená zábava. Doma to dělává s ponožkou. A tu si vždycky někde ukradne a pak čeká, až si toho někdo všimne. No a potom začíná hra. Páníček volá:"Cos to vzala! Dáš to sem!" a snaží se ponožku sebrat. Betynka pobíhá po pohovce, vrčí a když nakonec (nesmím to moc uspěchat, to by nebyla žádná legrace) ponožku chytnu, drží a nepouští. No, drží: Betynka je takový jemný pejsek a drží jen lehce, aby ponožce neublížila, a tak i já musím tahat jenom lehce a dávat pozor, abych ponožku nesebral moc brzo.