Bydlíme v ne moc velkém paneláku, který má 7 pater a 4 vchody. Jako všude i zde bydlí několik psů, které znám buď od vidění nebo osobně a už delší dobu mám chuť o nich něco napsat.

Přímo proti našim dveřím žije dlouhosrstá jezevčice Betynka se svou paničkou a jejím dnes už dospělým synem. Betynce je sice už minimálně 8 let, ale pořád je to veselý hezký pejsek. Některý večer ale Betynka za dveřmi srdceryvně vyje, což vydrží i pár hodin. Dřív jsme z toho byli s manželem i s našimi kočkami dost nešťastní a potichu jsme doma nadávali na sousedy, že ji nechávají samotnou. Pak jsem začala trošku víc sledovat provoz u sousedů. Po nějaké době jsem přišla na to, že Betynka je jen pěkně rozmazlená a nejlepší pro ni je, když jsou s ní její páníčci celý den doma. Ale to by pak nemohli jít ani do kina...

Lucinka bydlí v dalším patře nad Filípkem. Je to kříženec dobrmana možná s rotvajlerem, takže žádný malý pejsek. Lucinka je dědictví po zemřelé sestře naší sousedky. Má sice dva opravdové pány, což jsou krátce dospělí synové zemřelé paní, ale protože nejsou celé dny doma, dali Lucinku k tetě a strýci. Tady je Lucinka takové velké miminko. Vidím je možná každé 2 hodiny jít na procháku a ještě po půlnoci vržou dveře u vchodu, když jde Lucinka ven. Když sousedku někdy potkám jak jde z nákupu, vždycky mi říká, že pospíchá domů, aby Lucince nebylo smutno. Na jaře dali Lucku vykastrovat, aby se netrápila a aby ji neotravovali cizí psi. Ovšem všechnu péči Lucinka zapomene, když ji přijdou navštívit její praví páníčkové. Když jsem to slyšela poprvé, tak jsem si myslela, že ji sousedi hrozně bijí nebo dokonce vraždí. Už jsem se odhodlávala jít jí na pomoc, když jsem uslyšela jak ječící Lucinka letí dolů ze schodů a za ní udýchaný soused jde otevřít dveře. Ječení ale neustávalo ani když už šli všichni po schodech nahoru a snažily se ji uklidnit tři hlasy. A tak máme neomylný přehled o tom, kdy má Lucinka návštěvu. Je však s podivem, že její charakteristické vítání svých pánů neustává, přestože tady bydlí už víc než dva roky.