Nabídka Miša Hejná nabízí v Dumce strašilky. Více se o strašilkách dozvíte ze článků, uveřejněných vloni - Pakobylky a strašilka a Jak se žije ... strašilce a pakobylkám. Oba články jsou od Renaty Žaludové, která vzkazuje: Kdyby chtěl někdo pakobylky (zájemce z Brna), jsou u mne k dispozici (napište si o ně na adresu PETs). Opravdu se strašně rychle množí.... Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi píše v Dumce paní M.Marysko.

První díl vyprávění o malamutovi Rekovi jste si mohli přečíst predevčírem a druhé pokračovánívčera Dnes si přečtete jeho dokončení.

Je nad míru jednoduché být hodným psem, když tento nevidí co je na stole a i když třeba tuší, tak je nesnadné to získat. Rek tyto starosti nemá. Nejen že na stůl pohodlně vidí, ale je pro něho hračkou si cokoliv ze stolu podat. To pak už záleží jen na stupni pokušení, pozornosti stolovníků a dávky drzosti v tom kterém případě.

Z nějakého důvodu (asi humanitního) se řetěz ztratil. Holky ho vodily jen tak na koženém řemeni a o náhradním řetězu se jen mluvilo. Jednou pozdě odpoledne jsem vyšel s Rekem jen já sám. Všechno bylo jak má být, jen teploty neubývalo, i když už byl téměř večer. Na půli cesty naší procházky bydlí naši dobří známí a protože jsem měl žízeň a Rek jistě taky, zastavili jsme se na kus řeči. Rek se uvelebil v klimatizovaném baráku a odmítl pokračovat v procházce. Protože kožený řetěz není pevně utažen, hravě ho s hlavy "setřepal" při mém pokusu odtáhnout ho na laně. Od této chvíle to vzal jako hru. Jako v té písničce "Tri dni ma naháňali".

Škoda naštěstí nebyla velká a ani naše přátelství neutrpělo. Paní domu měla senzační nápad. "Vypněte klimatizaci a dejte si ještě jedno pivo a vona ho ta energie v teplu vopustí." Měla svatou pravdu. Jenom těch piv bylo trochu víc, protože dobře vychlazenej barák tak hned nezteplá a to studený pivo nám po té honičce "bodlo". Reka jsme pak pro jistotu naložili do jejich auta a paní nás oba zavezla domů.

Jerry Plšek, Austrálie