| |
31.10. VAČICE
Noční návštěvník - vačice americká, 1.část (Marie Crossette)
30.10. PSI
To není pes (Pavel Steiner)
Letošní archiv PET
PET archiv 1999
| |
VAČICE
Noční návštěvník - vačice americká (Opossum), 1.část
Na zahradě máme šest kašniček pro ptáky, z nichž čtyři stojí na podstavcích různých výšek. Poslední dvě "kašničky" jsou ale jen jejich vrchní části, zatlačené do hlíny. Jedna z nich slouží jako bazének v želvím výběhu, druhá leží u plotu zahrady. Všechny kašničky pravidelně čistím a doplňuji čerstvou vodou.
Proto jsem jednou ráno v půlce června překvapeně koukala, když jsem v obou přízemních bazéncích našla zvířecí "hromádky" od neznámého nočního navštěvníka. Vím, že želvy často do vody kálejí, ale tyto hromádky neodpovídaly "želvím velikostem". Také jsem věděla, že na zahradě nemám
žádnou volně se pohybující želvu, která by "použila" bazének u plotu. Navíc želvy nejsou noční zvířata a hromádky na mne čekaly vždy brzy ráno.
Z divoce žijících nočních zvířat, která zde jsou a která jsou schopna přelézt drátěný
plot, připadali v úvahu jen medvídek mýval a opossum (vačice americká). Asi 4 dny jsem tedy
každé ráno čistila vodu v obou bazéncích a přemýšlela, jak se nevítaného návštěvníka zbavit.
Doušek vody jsem ji ze srdce přála, protože v té době byla u nás úmorná vedra a sucha, ale silně zapáchající ranní nadělení jsem dlouho tolerovat nehodlala.
Naše kočka Dixie vždy během noci běhá v domě od okna k oknu, podle toho, u kterého z nich se zrovna venku děje něco zajímavého. Jejímu nočnímu honění jsme proto už přivykli a nijak zvláště mu nevěnujeme pozornost. Teď nám šlo ale o to, vypátrat, které zvíře nám v noci chodí na zahradu znečišťovat vodu.
Když tedy zase jednou začala Dixie zběsile běhat, vzala jsem velkou baterku a skrze sklo okna posvítila tam, kam se Dixie soustředěně dívala.
Kužel světla dopadl na menší šedavé zvíře se špičatým bílým čumáčkem - na mladou vačici americkou.
Ráno jsem proto zavolala na policii, na jejich pobočku "Animal Control".
Vysvětlila jsem jim naši situaci a oni přislíbili, že během dne přivezou klec na odchycení. Tak se stalo a s klecí jsem dostala i instrukce, jak "past" nastražit. Když prý se něco do rána chytí, mám jim zavolat a oni si pro klec přijedou.
Vačice americká je jedno z mála divokých zvířat, u kterých téměř neexistuje onemocnění vzteklinou. Toto zvíře by prý muselo být nakaženo několikasetkrát větší "lidskou" dávkou, aby vůbec vzteklinu dostalo.
Také to není žádná škodná, žere převážně malé hlodave, mršiny a brouky. Není proto
důvod k jeho hubení a vačice odchycená u lidských obydlí je odvezena někam do vzdáleného lesa a vypuštěna na svobodu.
Večer jsem tedy dala do klece misku s "návnadou" (kočičími granulemi) a upevnila dvířka na pružinu. Celou klec jsem položila vedle plotu, kde v zemi ležel vršek jedné kašničky a kde je během dopoledne stín.
Když jsem se pak v 6 ráno šla ke kleci podívat, pobíhal v ní náš noční vetřelec, rozzlobená a vystrašená vačice americká. Sotva mně zahlédla, naježila se jako kočka, přitiskla se do rohu klece a přestože bylo vidět, že se strachy třese, zle na mne syčela.
Chovala se prostě tak, jak by se chovalo každé divoké zvíře v pasti. Šla jsem tedy hned zavolat na udané policejní číslo a nechala na záznamníku zprávu, že si mohou přijet pro vězně. Pak ale ubíhaly hodiny a nikdo nepřijížděl.
Vyzvednutí a vypuštění chycené vačice americká zřejmě muselo ustoupit hodně do pozadí před odchytem volně pobýhajících nebo dokonce vzteklých psů. Přestože jsem byla ráda, že se nám podařilo nežádoucího nočního návštěvníka polapit, přeci jen mně jí bylo v té kleci líto. Když se blížilo poledne, začínalo slunce pomalu svítit i na klec.
Navíc jsem si uvědomila, že vačice americká je noční zvíře a za normálních okolností by už prospávala den, zalezlá někde ve tmě a chládku. Proto jsem přes celou klec položila tmavý balicí papír a zatížila ho kamenem. Vačice při tom na mne syčela a cenila zuby (má jich 50 !!), takže jsem se ke kleci přibližovala co možná nejméně.
Také čerstvou vodu do misky v kleci jsem nalévala z výšky konví, ale zvíře misku během chvilky překotilo. Jakmile byla klec přikrytá, vačice, která v ní až dosud nešťastně pobíhala, se uklidnila a schoulila do nejtmavějšího rohu. Když jsem se na ni šla asi za půl hodiny podívat, klidně si oddechovala a vypadala, že tvrdě spí.
Dixie samozřejmě měla v ten den nedobrovolné domácí vězení.
Marie Crossette, USA
Dokončení zítra.
|
|
