| |
3.11. ŠTÍŘI
První setkání se štírem, 2.díl (Lumír O.Hanuš)
2.11. PSI
Jeden den pejsky Betynky (Pavel Doktor)
Letošní archiv PET
PET archiv 1999
| |
|
Nabídka strašilek
Znovu nabízím strašilky, tentokrát ve stavu vajec. Kdo by měl zájem si je sám vylíhnout? Více se o strašilkách dozvíte ze článků, uveřejněných vloni - Pakobylky a strašilka a Jak se žije... strašilce a pakobylkám. Oba články jsou od Renaty Žaludové.
Míša Hejná
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M.Marysko.
|
ŠTÍŘI
První setkání se štírem, 2.díl
Dnes si přečtete dokončení vyprávění pana Hanuše o setkání se štíry, jehož začátek vyšel minulý pátek.
Pokud se týče jedovatosti, patří některé štíří svými jedy mezi nejsmrtelnější ze zvířecích jedů (hodnotí se jednotkou LD50 - je to množství jedu, které zabije 50 % testovaných zvířat a uvádí se v miligramech jedu na jeden kilogram myší váhy). Nejnebezpečnější štíři mají LD50 pod 1,5 mg/kg. Jed většiny štírů nebyl dosud analyzován. Je to proto, že jejich píchnutí neohrožuje lidský život. Štíři s LD50 mezi 2 - 5 mg/kg mohou za určitých podmínek způsobit člověku smrt. Je třeba zde uvést, že dokonce téměř nejedovaté druhy mohou způsobit smrt, má-li oběť na jed těžkou alergickou reakci.
Z jednoho píchnutí může vzejít 0,005 až 2 mg jedu (v průměru asi 0,5 mg). Kolik jedu je zapotřebí k zabití člověka přesně neznáme. Jedinou informaci o toxicitě štířího jedu máme z případů píchnutí (nakonec by bylo velice obtížné sehnat dobrovolníky k zjištění LD50!!). Toxicitu štířího jedu ovlivňuje několik faktorů: jedovatost jedu daného štíra, množství jedu vpuštěného štírem do místa vpichu, velikost oběti a celkový zdravotní stav oběti.
Vyloučení množství jedu určuje štír sám. Dalšími faktory je složení jedu, hloubka vpichu, doba trvání vpichu a místo vpichu na těle. Velice důležitá je velikost těla a tudíž pro děti je vpich nejnebezpečnější. Většina úmrtí je také u malých dětí. Člověku, který není zdravý (zápal plic, vysoký krevní tlak a některé srdeční choroby), mohou při vpichu ohrozit život. Někteří lidé jsou na štíří jed stejně jako na včelí jed alergičtí. V těchto případech může mít jed velmi vážné účinky včetně úmrtí, které se objeví velice rychle a nemají vztah k toxicitě jedu. Smrt z jedu mírných druhů je obvykle výsledkem alergické reakce, která vyvolá anafylaktický šok. Asi 20 z více nežli 1050 druhů štírů má jed, který je dostatečně toxický, aby způsobil smrt člověka. Ovšem aní píchnutí nejsmrtelnějšími štíry nemusí být fatální. Šance oběti, že opravdu zemře, je dokonce u velice jedovatých druhů relativně malá. Většina píchnutí není nikde hlášena a podchycena a proběhne jako píchnutí včelou, ale z některých států jsou každoročně hlášena i úmrtí.
Štíři jsou schopni hladovět až dva roky. Jsou to noční zvířata, která se přes den zdržují ve vlhčích úkrytech pod kameny a ve skulinách stěn.
Mezi silně jedovaté patří štír tlustorepý (Androctonus australis), který obývá zejména saharskou oblast v Africe.
V České republice se vzácně vyskytuje asi 4 cm dlouhý štír karpatský (Euscorpio carpaticus), který ná žlutavé zbarvení a je neškodný.
Nejběžnějším doma chovaným štírem je štír císařský, Pandinus imperator. Dožívá se asi šesti let. Vzhledem k tomu, že se prodávají dospělí, mají nejméně polovinu života za sebou a vydrží nám asi jeden, šťastnějším dva roky. Může však zemřít i několik týdnů po zakoupení.
V Izraeli je 21 druhů štírů ve třech rodech. Největším a nejpůsobivějším v Izraeli a středomořské oblasti z nich je hnědý až černý Nebo hierichonticus ("prorok z Jericha"), který dosahuje délky až 13 cm a člověku není nebezpečný. Jeden z těchto rodů má však čtyři nebezpečné druhy: žlutý až světle hnědý Androctonus australis, který dosahuje 10,5 cm délky a je nebezpečný (v Severní Africe je každým rokem řada jeho obětí), hnědý až černý Androctonus crassicauda, dosahující až 10 cm (téměř stejně nebezpečný jako předcházející), švětlě šedý až načernalý či černý Androctonus tricolor, dorůstající délky 8 cm (méně nebezpečný) a Androctonus amoreuxi hebraeus, o jehož jedovatosti se toho mnoho neví.
Pokud zavítáte do krajin, kde jsou jedovatí štíři, není třeba se jich panicky obávat. V Izraeli chodím do přírody léta, jako horolezec stále strkám ve skalách ruce do spár jak zde, tak i v Egyptě či Jordánsku. Při lezení štíra spatřil jen jednou kamarád. Sám jsem štíry viděl je při jejich hledání, jak popisuji na počátku článku. Takže se nebojte, ale ruce zbytečně do spár a pod kameny nestrkejte!
Lumír Ondřej Hanuš, Israel
|
|
