Nabídka strašilek Znovu nabízím strašilky, tentokrát ve stavu vajec. Kdo by měl zájem si je sám vylíhnout? Více se o strašilkách dozvíte ze článků, uveřejněných vloni - Pakobylky a strašilka a Jak se žije... strašilce a pakobylkám. Oba články jsou od Renaty Žaludové. Míša Hejná Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M.Marysko.

Tak jako náš první jezevčík Sandy i náš druhý psí přítel miluje vše co je z buvolí kůže (kostičky tlusté i tenké, botičky malé i velké, no prostě vše co se z této kůže dá udělat). I když náš Timi (už jsem o něm v PET psal) má se svým předchůdcem mnoho společného, především velmi slušné a decentní pozorování, co že to ten můj člověčí kamarád má dobrého, jednu věc však Timi umí velmi dokonale.

Jednou zase sedíme na naší chatě, vychutnáváme poslední hřejivé paprsky krásného babího léta, když tu najednou běží okolo náš Timi a já jenom křičím na ostatní: "Něco má v hubě, asi mrtvou ještěrku nebo co, pomozte mi ho chytit!" Chytili jsme ho, nebyla to ještěrka byla to jeho buvolí kostička, napůl rozkousaná, hezky vlhkem rozbalená a vším možným obalená, vypadající jako ošklivá mršina. Díval se na nás velice podivně, když jsme mu ji zase dávali zpět.

A jak to dopadlo?

Blesku z fotoaparátu se leknul, kostičku popadl, seskočil jak kočka se sedačky a utíkal s ní do kuchyně. Kam si ji schoval, nevím. Určitě mi dáte za pravdu, že je lepší po ní nepátrat.

Jirka