PET - Zvířátka a domácí mazlíčci

Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.

V Dumce si dnes přečtete: Norinka (Ivana Jirková)

15.11. PSI
Podíl psa na polidštění opice (George Švehla)

14.11. KRÁLÍCI
Bonnie se představuje (Pavel Steiner)

Letošní archiv PET
PET archiv 1999

PSI
Podíl psa na polidštění opice

Ještě před nedávnem měla světová vědecká společnost doktora Davida Paxtona za fantastu a nebo rovnou za blázna. Tento veterinář se na základě svých pozorování a výzkumu odvažoval tvrdit, že člověk nedomestikoval psa, ale naopak, že pes si domestikoval člověka. Co víc, dr. Paxton tvrdí, že pes je přímo zodpovědný za vznik lidské řeči a civilizace.

Dr. Paxton pozoroval a dokumentoval soužití psů a lidí v primitivních podmínkách vesnic Tichomoří a Asie, kde je interakce mezi psy a lidmi podobná, jaká bývala po tisíciletí v Evropě a jinde na světě. Nejedná se o vlastnictví psa pánem, jak je ustálený názor, ale o partnerské soužití na sobě závislých druhů. Jakási symbióza psa a člověka. Dr. Paxton ve svých tezích dokazuje, že vlk (ze kterého se pes vyvinul) si vybral člověka a nikoliv člověk jeho.

Dr. Paxton zpočátku, jen na základě logických vývodů tvrdil, že proces domestikace člověka či psa začala daleko dříve, než se tradičně na základech archeologických nálezů myslelo. Posunul stáří psa ze 14 000 let na víc než 100 000 let. Pes nám najednou více jak desetkrát zestárl. Prostě nestalo se že jednoho dne před 14 000 lety, se člověk rozhodl psa domestikovat, ale byl to pozvolný proces trvající více jak 100 000 let, kdy zpočátku vlci a později z těchto vlků vzniklí psi, lidi obtěžovali a později pomáhali lidským tlupám v boji o život. Tato theorie byla tak revoluční, že početní vědci se snažili Paxtonova tvrzení vyvrátit. Jiní, jako Dr. Jonica Newby (autorka knihy "The pact of survival") začali zkoumat. V roce 1999 se uskutečnilo senzační potvrzení Paxtonovy theorie. Potvrdily to výsledky zkoušek DNA tří set psů, vlků, šakalů a kojotů. Stejné testy také potvrdily, že pes se skutečně vyvinul z vlka a že všichni psi mají jednu svoji pramáti. A nebo prafenu? Takto se společná historie psa a člověka posunula do dob, kdy ranný homo sapiens žil bok po boku s Neandrtálci, 120 000 - 30 000 let před naším letopočtem. Proč asi homo sapiens byl tak úspěšný a Neandrtálci vyhynuli? Co asi ranný homo sapiens dělal lépe a nebo jinak než Neandrtálec, že byl tak úspěšný? Vždyť skoro 100 000 let žili společně. Oba znali a používali oheň, kamenné nástroje a jak nám archeologické nálezy říkají, starali se i o staré členy společnosti. Měli také zhruba stejně velký mozek, kolem 1500 cc, avšak Neandrtálci byli robustnější a měli jiný čumák, s větším nosem, muskulaturou a hlavně velkým a volným jazykem, který jim zřejmě znemožňoval artikulovat slova. Nebyl to zpočátku vlk a o trochu později pes, který se přidal k homo sapiens a na základě tohoto partnerství dosáhly oba druhy toho, že dominovaly? Pes měl v lidské společnosti snadnější obživu a člověk snadnější lov. Pes propůjčil člověku svůj sluch a čich, někdy i rychlost. Lov se stal nezměrně úspěšnější a partnerství psa a člověka sílilo k oboustrannému prospěchu. Tak pes i člověk získali kritickou evoluční výhodu. Díky tomu, že jak pes tak i člověk byli tvorové společenští, vyvinula se mezi nimi komplexní komunikace. Člověk proto-řečí a pes "body language", čili gesty, pohledy a pohyby všech částí těla se oba druhy docela slušně "domluvily". Ostatně i lidská komunikace je z 80% "body language" a zbytek jsou jen slova. Intonace hlasu, pohled očí, mimika obličeje, gestikulace a poloha či pohyby celého těla mnohdy řekne víc než tisíc slov. Jak pes, tak i člověk si dovede tuto "řeč" "přečíst" a komunikuje bez jakéhokoliv učení a nebo cvičení.

A tak pes sdílel a sdílí stejný ekosystém s člověkem. Vykonával a v primitivních společnostech dosud vykonává hygienickou policii. Jako eko-vysavač slupne všechny zbytky včetně lidských exkrementů. Také pomáhá udržovat batolata čistá i bez plínek.

Během posledních pár set let jsme se dověděli, že Země není středem vesmíru, lidstvo není vrcholem stvoření a nyní i to, že člověk nedomestikoval psa ale naopak, že pes si domestikoval člověka. Neměli jsme prostě na vybranou. Pes si vybral nás. Dokonce i scházející vývojový článek byl nalezen. Je jím australský Dingo, pes který neštěká. Před 14 000 lety však začala druhá kapitola historie psa. Z užitečného eko-vysavače (scavengera)a partnera v lovu se začal pomalu měnit na domácího mazlíčka (pet) a také se začaly vyvíjet psí rasy. Nebýt psů tak bychom ještě s klackem v ruce pobíhali džunglí a dorozumívali se skřeky.

Tato theorie byla neočekávaně potvrzena ze Sibiře. Zde se podařilo Dr. Ludmile Treet a Dr. Larise Kolesnikové výběrovým a přísně kontrolovaným křížením stříbrných lišek domestikovat lišku za pouhých 40 let. Jen lištičky co byly klidné, neútočivé a nebyly plaché měly možnost se množit, vedle kontrolní skupiny lišek ve stejných podmínkách, co se množily jak jim kázala příroda. Na co pes a příroda potřebovaly 100 000 let a nesčetné generace, toho bylo dosaženo za 40 generací výběrovým křížením. Již ve čtvrté generaci lištičky ztrácely přirozenou plachost a útočnost a v desáté se začínaly projevovat fyzické změny (jiné zbarvení srsti) a také biochemické změny mozku. Divoká liščí štěňata ztrácí přirozenou hravost a přítulnost po dvou měsících a pak se stávají plachými, útočnými šelmami. "Vyšlechtěné" lišky však zůstávají stálými štěňaty. Jsou hravé a přítulné, vehementně vyžadují lidskou společnost i v dospělosti. Lišky čtyřicáté generace se chovají zcela jako psi.

V moderním světě se vzájemná závislost mezi psem a člověkem smazala a není patrná, nepočítáme-li v to roli psa jako domácího mazlíčka. Avšak v primitivních podmínkách, třeba v polárních oblastech kde ještě někde psi tahají sáně a nebo v Austrálii psi Dingo co žijí s původními Austrálci v buši, je tato závislost stále patrna.

Samostatnou kapitolu pak tvoří psi, kterým říkáme pracovní. Tito jsou se svým lidským partnerem perfektní tým k dané práci. Ať už to je pes slepecký, co svému partnerovi nahrazuje zrak, pes pastevecký, který ohlídá a sežene stádo ovcí a nebo krav, a nebo pes ve službách práva, bezpečnosti a nebo armády, kde byli psi už nejednou vyznamenáni. Lidé, kteří takto se psi pracují velmi dobře ví, že si jsou rovnocennými partnery a podle toho s nimi i jednají a komunikují. Vzájemně se respektují a spojuje je silné citové pouto.

Volně zpracováno podle televizního pořadu "The secret life of the dog".

George Švehla, 10/11/2000

Prosba o radu Mám prosbu ke zvířecím dopisovatelům. Potřebuji radu, jak vypudit z bytu blechy. S mým kocourem Koťasem (vulgo Rudou Nerudou) jsme byli půl roku "na návštěvě" u mé maminky a kocourovi se podařilo chytit v paneláku blechy, kterými zamořil celý byt. Teď jsme už zpátky doma, kocour dostal obojek a blech se zbavil, můj byt se mu naštěstí zamořit nepodařilo, ale maminka pořád není schopná blechy zlikvidovat.
Celý byt jsme vysály a vystříkaly Raidem a Difusilem (dokonce jsme rozebraly i postele), ale každý den se někde objeví nový záškodník. Jestli má někdo ze čtenářů Dumky či PET návod, jak tu havěť zničit, budu mu moc vděčná.
Hana Skoumalová

Nabídka strašilek Znovu nabízím strašilky, tentokrát ve stavu vajec. Kdo by měl zájem si je sám vylíhnout? Více se o strašilkách dozvíte ze článků, uveřejněných vloni - Pakobylky a strašilka a Jak se žije... strašilce a pakobylkám. Oba články jsou od Renaty Žaludové.
Míša Hejná
Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M.Marysko.

Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky