RYBY
Záhadné sladkovodní izraelské ryby, II.
První díl povídání Lumíra O.Hanuše o záhadných sladkovodních rybách v Israeli vyšlo minulý týden.
Izrael je polopouštní země s nízkými průměrnými ročními srážkami 500 mm, které spadnou v roce během 4-5 měsíců. Nemá žádné velké řeky, jezera či podzemní zdroje vody. Přesto zemědělské zavlažování a chov ryb (tzv. vodní kultury) je přes klimatická omezení a neustálý nedostatek vody na vysoké úrovni. Je to především díky novým metodám, které jsou účinnější a šetří vodu. Umístěním vodních kultur mezi vodní zdroje a zavlažovaná zemědělská pole je dosaženo úspory. Voda je použitá dvakrát - nejprve pro chov ryb a poté pro zavlažování.
V Izraeli jsou dva hlavní zdroje produkce ryb - rybí farmy a rybaření jak na moři, tak i ve vnitrozemí. Rybí farmy se podílejí na celkové produkci 70 %. Pobřežní rybolov, rybaření podél středozemního pobřežního šelfu, je zdrojem 18 % a Eilatský záliv (Rudé moře) méně nežli 1 %. Zbytek (kolem 10 %) jsou úlovky z vnitrozemského rybaření v jezeře Kinneret (= Galilejské moře). V r. 1993 byl celkový úlovek z pobřežního rybaření asi 3312 tun a z jezera Kinneret 1813 tun.
Mořské rybaření je jasné a není třeba se o něm více zmiňovat (lov ryb a garnátů).
Rybaření na jezeře Kinneret se provádí lovem do pevných nebo vlečných sítí. V r. 1993 bylo chyceno do vlečných sítí téměř 1100 tun ryb, z nichž 1000 tun byl lavnun (kineretský ouklej - Migrogrex terraesanctae). K tomu ročně uloví menší lodě 500 - 800 tun ryb. Ekonomicky nejdůležitějším druhem je ryba sv. Petra (Sarotherodon sp.) a parmice šedá (Mugil sp.), které jsou zde každoročně vysazovány. Též je zde vysazován stříbrný kapr (Hypophthalmichthys molitrix), chytaný běžně do svislých a někdy do vlečných sítí.
Téměř veškeré pěstování ryb je na kolektivních farmách kibuců. V r. 1993 pokrývala produkční oblast 3000 ha rybníků v údolní oblasti Horní Galileje, údolí Bejt Šeán, údolí řeky Jordán a pobřežní pláni, většinou na vysušených bažinatých půdách. Několik rybích farem v Negevu používá poloslanou vodu za použití superintenzivních metod (ano, asi se podivíte, ale ryby se zde pěstují i ve vyprahlé poušti, kde není ani kapky vody!!). V r. 1993 (omlouvám se, ale novější údaje jsem nesehnal) byla produkce 13050 tun ryb, z nichž 7275 tun byl kapr.
V r. 1993 bylo vyprodukováno v plovoucích sádkách v Rudém moři a jednom rybníku s mořskou vodou na středomořském pobřeží 230 tun mořského okouna (bass) a mořské pražmy (bream).
Téměř 90% izraelské produkce bylo zkonzumováno v čerstvém stavu. Zbytek byl konzervován (především kapr a lavnun) nebo zmrazen.
Domácí trh je podstatně obohacen dovozem (87000 tun váhy produktů - zmrazené celé ryby, filety, slané a uzené produkty a mrazené ryby, které slouží jako surový materiál ke konzervování).
Rybářství hraje v izraelské ekonomice malou roli. Přesto domácí rybí produkce je hodnotným příspěvkem k potravě obyvatel a tradičnímu způsobu života, ve kterém jezení ryb hraje důležitou roli.
Sluší se na tomto místě, abych se zmínil také o tom, proč některé ryby v Galilejském moři si nezadají s rybami mořskými:
Kdysi dávno neexistovalo ani Mrtvé (hebr. Jam HaMélach) ani Galilejské moře (hebr. Kinéret), ale bylo tu velké moře Jazyk (hebr. Jam Lašon), které bylo v Galileji spojeno se Středozemním mořem. Krátce řečeno, veškerá souš, která je dnes ve vnitrozemí pod hladinou moře, byla zaplavena. Později v Galileji sopečné erupce uzavřely spojení mezi Středozemním mořem a mořem Jazyk. Ve vnitrozemí vznikla uzavřená vodní plocha, která pomalu začala vysychat. Ryby, dříve mořské, ale i jiná mořská havěť (např. krabi) se začala přizpůsobovat novým podmínkám. V průběhu věků moře Jazyk vyschlo do té míry, že zůstaly pouze dvě vodní plochy - Galilejské a Mrtvé moře. Řeky zajišťovaly Galilejskému moři přísun sladké vody a to se odsolovalo. Vše putovalo do Mrtvého moře. Ale to nemělo odtok a tak se tam soli nakoncentrovaly. A v okolních řekách zůstaly ryby, které tam přišly z moře a změnily své životní podmínky, přizpůsobily se svému novému prostředí.
Lumír Ondřej Hanuš, Jeruzalém, Israel
Pokračování zítra.
