PET - Zvířátka a domácí mazlíčci

Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.

7.7. PSI
Sandy (Marie Crossette, USA)

2.7. KŘEČCI
Vzpomínka na křečka Fouska (Renata Žaludová)

Archiv zvířecí rubriky

Denně ale vychází Dumka a k dispozici je i Dumčin archiv

PSI
Sandy

Obcas chodim vencit psa nasich pratel, kdyz oni odjedou na cely den ci pres noc. Je to labrador jmenem Sandy, dobrak od kosti.

Kdyz jsem k nim do prazdneho domu sla poprve, nebyla jsem si jista, jak na mne pes bude reagovat. Znal mne sice uz urcitou dobu, videl mne ale vzdy v pritomnosti svych panu a tim padem se mnou kamaradil.

Ovsem ted, kdyz jsem sla sama od auta k jejich domu a zacala odemykat dvere, byla situace jina. Pes nevedel, zda me ma povazovat za vetrelkyni a jako spravny hlidac stekat, ci se chovat jako k osobe, kterou zna. Rozhodl se pro oboje. Kdyz jsem se k domu blizila, slysela jsem ho hlasite stekat od okna, kde stal. Sotva jsem ale vesla do dveri, stekani se zmenilo v mirnejsi nafani spojene s vrtenim ocasu.

Byla jsem na podobne privitani pripravena a mela s sebou "uplatek" v podobe kostek syra. Jeste jsem se nesetkala se psem, ktery syr nerad. Sova jsem tedy vesla, hned jsem si u dveri sedla na zem, na psa hovorila, nechala ho kolem nejiste poskakovat a samotneho rozhodnout, kam mne zaradit.

Ponafani postupne prechazelo v pratelske knuceni a kdyz jsem mu nabidla ten syr - bylo vyhrano. Klidne mne nechal projit domem k zadnim dverim na oplocenou zahradu, kam jsem ho pustila. Hazela jsem mu asi 10 minut micek, aby se patricne probehl a pak s nim hodinu sedela na kanapi a cetla si knizku.

Pes blazene sedel vedle mne, hlavu na mem kline a jako vrchol prizne se pokousel olizat mi oblicej. Pred svym odchodem jsem mu to tedy dovolila. Psa sice nevlastnim, ale mam je moc rada a po zkusenostech s temi, s kterymi jsem se kdy seznamila vim, ze nejvetsi radost psu udelate, kdyz ho nechate olizat vam oblicej.

Chce to pevne stisknout rty, zavrit oci a ten moment jeho extaze proste trpet. Pak se jit po te "koupeli" honem umyt. Rikam si, ze kdyz si pes dokaze vylizat ranu, proc by mne nemohl olizat oblicej, kdyz mu to dela takovou radost.

Ted uz davno s sebou syr nenosim a kdykoli vejdu, pes na mne radostne skace, jako znameni, ze uz patrim do rodiny.

Marie Crossette, USA