PET - Zvířátka a domácí mazlíčci

Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.

9.7. VRABCI
Můj život s vrabci (Marie Crossette, USA)

7.7. PSI
Sandy (Marie Crossette, USA)

Archiv zvířecí rubriky

Denně ale vychází Dumka a k dispozici je i Dumčin archiv

VRABCI
Můj život s vrabci

Vrabce mam rada. Oni za to nemohou, ze jsou tak obycejni, ze to nejsou zadni fesaci a ze jejich "zpev" je jenom nekonecne stebetani. Bez jejich pritomnosti by ale byla napr. prazska sidliste (kde zije i moje maminka) uplne bez ptaku. A kolik lidi pri posezeni v zahradni restauraci s usmevem sleduje hopsani vrabcu, kteri doufaji, ze z tech stolku neco spadne na zem? Bez pritomnosti lidi je proste zivot nebavi.

Kdyz jsme bydleli v Nemecku, mel nas najaty jednopatrovy dum okap, v jehoz rohu meli vrabci hnizdo. No hnizdo - takove to "vrabci", neupravene. Bylo v samem rohu okapu, sotva 10 cm za otvorem, na ktery byla napojena roura do kanalu. Ten kanal mel maly kulaty kryt z betonu a pod nim byl zachytny kosik. Neslo mi do hlavy, proc si vrabci vybrali zrovna tohle nesikovne misto. Vzdyt muselo byt stale podemilano vodou, ktera pri lijaku nestacila dost rychle odtect. Hned prvni rok jsme jednou zjara nasli pod okapem vypadle male holatko. Vylezla jsem na zebrik a pokusila se ho dat zpet do hnizda. Nevim ale, jestli prezilo. Pak jsem se jednou vracela domu a zaslechla z toho kanalu sramot. Zvedla jsem kryt a v zachytnem kosiku tam sedeli dva vrabci - samicka a uz dost odrostle mlade. Bylo jasne, co se stalo. Mlade propadlo do kanalu, mama tam vletla za nim a uvizli oba. Cetla jsem o tom, ze vrabec se jako jediny ptak dokaze podplavat az 30 cm pod vodou, aby unikl z pasti. Nevim, jak tam ta vrabci mama z te vysky proletla, ale urcite tam nepropadla spolu s mladetem.

Jakmile jsem zvedla kryt, samicka vyletela, mlade tam ale zustalo sedet.

Nechala jsem kanal odkryty a pozorovala, jak vrabcice letala mlade do toho kosiku krmit, az pak i ono do vecera odletlo. Kosik jsem vyndala a jeho zetlely obsah vyklopila. Ve smesi zatuchlych listu a bahna jsem nasla dve male ptaci lebky a nekolik kosticek - dukazy toho, ze jsem asi zabranila tragedii, ktera se uz nekolikrat opakovala. Vyndala jsem kosik i z kanalu na zadni strane domu. Take v nem jsem nasla malou lebku a zbytek ptaciho kridla. Na tehle strane si ale vrabci nove hnizdo nepostavili. Az do konce naseho tamniho pobytu jsem uz nechala oba kanaly odkryte.

Na zahrade naseho soucasneho domu mame spoustu ptaku. Fesaky jako rudeho Kardinala, velkou modrou sojku (Blue Jay), bridlicoveho Catbird s cernou cepickou (opravdu mezi lahodnym zpevem obcas verohodne mnoukne), hnedave drozdy kvicalu i bravnika, nezne divoke hrdlicky a radu jinych. Az dosud jsem ale nevidala vrabce a docela se mi po nich styskalo - asi ten pocit mit zde "kus stareho domova". Tak pry se vrabci do Ameriku prvne dostali - v roce 1850 s evropskymi pristehovalci. Tihle vsichni nasi ptaci si ale stavi hnizdo ve vetvich, o budky nestoji. V nich zde hnizdi krasni modri ptacci Bluebirds, o malo vetsi nez vrabci. Na nasi zahrade jsem je ale nikdy nezahledla. Lide mi radili - rozves budky, prileti. Tak jsme koupili ty, kde je uvedeno, ze jsou pro Bluebirds - asi jako spaci budky - a zavesili je.

Sotva ty budky visely - kde se vzali, tu se vzali, byli zde i vrabci a behem dvou dnu se do tri z peti budek nastehovali. Zbyvajici dve budky se podarilo vcas "zabrat" sykorkam.

S velkou pili zacali vrabci nosit do budek vystylku. Cpali tam tenke vetvicku 3x delsi nez oni, suche traviny i kousky papiru. Nejprve jsem jim vsechno ob den vyhazovala (budka ma dvirka na zavoru), oni ale palicate zacali plnit znovu. Bylo me jich vlastne lito, kdyz jsem videla, kolik toho dokazali za ty dva dny nanosit. Ja jsem ale preci cekala na krasne blankytne ptacky !!! Ti ale neprileteli, ostatni "osazenstvo" zahrady o budky nemelo zajem a tak jsme je nakonec nechali vrabcu.

Ted nevim, zda toho nebudeme litovat, zda se nam zde nepremnozi? Od brezna nepretrzite hnizdi, snad uz po 4. Oproti okapove roure v Nemecku je tohle primo luxusni bydleni. Zatimco samicka jeste krmi mlade, uz trepeta kridly "jako ze by zase chtela snaset" a tak tam to hnizdo nema ani cas vystydnout.

To jejich nekonecne stebetani a hastereni je mi docela mile. Nemame v blizkosti zadna pole, kde by skodili urode, zato zde mame spoustu hmyzu a ten tvori prevaznou cast vrabci potravy. Hladem zde urcite nezahynou.

A uznejte sami, neni-li krasna druha cast basne "V zime" od Josefa Koziska:

Jenom vrabec na stodole
sedi jako cvocek,
odvaha i tuha vule
diva se mu z ocek.

Postavi se proti vetru,
doma bude panem,
treba spal jen na podkrovi
v sate rozedranem.

Jako doubek na skaline
pevne bude stati,
o zrno i tvrde loze
poctive se rvati.

Vsak az Jaro spocte reky,
co jich Zimu precka,
usmeje se spokojene -
nejdriv na vrabecka.

Marie Crossette, USA