PSI
Matěj v zimě
Asi o půl roku později po té příhodě s rybou jsme znovu zajeli k Podleskému rybníku u Dubče. Tentokrát to bylo v zimě, byl sníh tak akorát na běžky a tak jsme se trochu věnovali tomuto krásnému lyžařskému sportu, který se dá občas provozovat i v Praze. Samozřejmě jsme na výlet vzali s sebou i Matěje, našeho novofoundlanďana. Protože moje žena Jana byla tenkrát v jiném stavu, čekali jsme Péťu, vzal jsem si psa na starost. Obešli jsme na běžkách asi půl rybníka a přecházeli jsme zrovna můstek na hráz, když Matěj zahlédl v dálce cizího psa, statného ovčáka a zavrčel.
Vzal jsem ho tedy raději na vodítko. Jak jsme se přibližovali k ovčákovi, Matěj začal silněji táhnout. Nejprve se mi to docela líbilo, vezl jsem se pohodlně na běžkách a nechal se za vodítko táhnout po hrázi. Matěj však posléze zrychlil a já dostal strach, že se psi servou a začal jsem ho brzdit. Nasadil jsem pluh a Matěj trochu zpomalil. Najednou však kde se vzala, tu se vzala, na cestě byla přimrzlá hrouda. Nárazem jsem změnil plohu a dál pokračoval po hubě, lyže za sebou a na vodítku před sebou funící a stále zrychlující chlupatou obludu. Pak se mi sníh dostal za brýle a přestal jsem vidět, vzdal jsem to a pustil vodítko. Když jsem utřel sníh z očí a opět nasadil brýle, viděl jsem, jak Matěj zrovna doběhl doprostřed hráze a s radostným vrtěním ocasu a očucháváním se vítá s fenou ovčáka a jejím pánem.
Pavel Steiner