Jeste, nez jsme meli kocicku Dixie, pracovala jsem jednou na zahrade. Najednou me doslova pritahl neci pohled. Asi metr ode mne na me poulila oci velka ropucha. Sedela v dire, kterou bud vymlela voda, nebo se tam propadla zem po presazenem keri. Kdyz jsem k ni udelala krok, zmizela. Myslela jsem, ze tam zaba sedela jen nahodou, kdyz jsem ji ale videla dalsi dny, poznala jsem, ze se u nas zabydlela.

Obcas jsem tedy k otvoru hodila na zkousku slimaka. Z diry bleskove vystrelil presne mireny, dlouhy jazyk, slimaka popadl a stejne bleskove zase zmizel. Zacala jsem zabe prilepsovat pravidelne. Zvykla si na me, uz se prede mnou zcela neschovavala a sedela pres den s hlavou z diry. Nekdy, kdyz byl slimak vetsi nez normalne, zaba ho take slupla jako malinu, vypoulila pak ale jeste vice oci,silne polkla a jakoby rikala "to bylo ale sousto!". Nikdy jsem ji nevidela celou venku, ale jako vsechny zaby, vecer jsme ji slyseli skrz otevrene okno kunkat.

Nastesti jsem pracovala s malou lopatkou a jaksi podvedome opatrneji, nez normalne. Najednou jsem, asi 30 cm od diry, nabrala jakousi mekkou hroudu. Hlina byla v tech mistech vlhka, tak jsem nejprve myslela, ze je to kus bahna. Jenze ta hrouda na me vykulila oci!! Lekla jsem se tak, ze jsem pustila lopatku na zam a ten "kus bahna" zacal hopsat pryc. To uz mi doslo, ze je to "moje" zaba, rychle jsem ji chytla a dala zpet pred jeji diru. Okamzite v ni zmizela. Asi za hodinu sedela zaba zase u otvoru, dostala nekolik slimaku "na udobrenou" a zalezla. Druhy den uz tam nebyla, ale ja vedela, ze se zrejme znovu zavrtala do zeme. Uz jsem ji spanek nerusila. V unoru - to u nas pomalu zacina jaro - jsem se obcas chodila k otvoru divat. Pak jednou rano tam zaba zase sedela. Pozdravily jsme se, dostala ode mne vydatnou snidani a nase lonska rutina se opakovala.