Náš novofoundlák Matěj měl zvláštní způsob vítání návštěv. Každá příchozí oběť byla hned u branky prolustrována jeho mohutným čenichem a získané údaje uloženy do čichové databáze. Při volbě způsobu lustrace Matěj důsledně rozlišoval, zda se jedná o pánskou či dámskou návštěvu. Pánům obvykle vrazil čumák mezi nohy a lehce škubnul směrem vzhůru. Jednoho malého chlapečka tak dokonce celého nadzvedl. Na dámy šel zato Matěj od lesa, tedy přesněji řečeno odzadu. Měla-li dáma dlouhou sukni nebo šaty, přiblížil se Matěj nenápadně zezadu, nadzvedl čumákem spodní okraj šatů a pokračoval rychle směrem vzhůru až k oblasti, kde záda již ztrácejí své slušné jméno. Některé zkušenější dámy se občas stačily ubránit veřejnému zneuctění úhybným manévrem, jiné jen překvapeně stály a ječely. V každém případě na některé z nich byl docela zajímavý pohled. Zcela zvláštní způsoby uvítání používal Matěj při příchodu některých našich přátel. Kamarád Zdeněk při představě nepříjemné lustrace si již ve vrátkách chránil své dolní partie oběma rukama a snažil se proběhnout kolem Matěje tak, aby k němu byl bokem. Obvykle se mu to i část cesty od vrátek ke schodům dařilo, pes vesele poskakoval kolem něj a snažil se ho škubáním za rukávy vyvést z rovnováhy a přimět k odkrytí zabezpečených partií, což se mu nakonec většinou povedlo a své vítězství korunoval řádným šťouchancem. Naopak jiný kamarád Vláďa byl hned u branky poražen na záda do skalky a pošlapán, poté mu byl jazykem důkladně umyt obličej. Když se pak postavil opět na nohy a snažil se upravit svůj zevnějšek do původní podoby, bylo jemné, láskyplné drcnutí čenichem do přílušných partií již jen slavnostním ukončením vítacího rituálu.