Prosba o pomoc V neděli 25.7.1999 se večer ztratil střední PUDL barvy Aprikot (pomerančové) slyšící na jméno Filip. Je mu 14 let, na krku měl červený kožený obojek se zlatými čvočkami a s registrační známkou. Odmněna. Informace volejte na telefon 0602/215573. Za pomoc děkuje Skálová

Po přečtení tohoto nadpisu ve vás určitě zatrnulo. Všichni známe případy zraněných nebo dokonce zabitých zvířat po srážce s motorovým vozidlem. Tahle dopravní nehoda však měla poněkud jiný průběh. Náš novofoundlák Matěj byl hovado vcelku ovladatelné, reagoval odpovídajícím způsobem na základní povely a ke kolemjdoucím chodcům se choval přívětivě. Občas sice nastoupil otevřenými dveřmi někomu do auta, proboural v sousedství několik plotů, podhrabal v sadu vzrostlou třešeň a donutil řidiče autobusu MHD k zastavení uprostřed rušné křižovatky, ale v zásadě žádnou větší škodu nezpůsobil. Také k ostatním psům se choval přátelsky, vědom si své síly. Malé psy většinou přehlížel, s většími se snažil skamarádit. Stalo se tak jednou, že Matěj zahlédl na protějším chodníku psa a vyrazil k němu zrovna v okamžiku, kdy ulicí projíždělo auto. Snažili jsme se Matěje odvolat, ale bylo už pozdě. Došlo ke srážce, ovšem s tím rozdílem, že auto nenarazilo do psa, ale pes do auta. Trefil hlavou konec předního blatníku a vyrobil v plechu pěkný lavór. Matěj se po nárazu okamžitě vrátil zpět na chodník a usedl paničce u nohy. Jenom chvíli udiveně potřásal hlavou, asi nemohl pochopit, od koho dostal tak velkou ránu. Řidič ihned zastavil a zajímal se, zda pes není zraněn. Teprve po ujištění, že Matěj má dost tvrdou lebku, se jeho pozornost obrátila k autu. Když uviděl promáčklý blatník, začal bědovat: "Já si to auto půjčil od táty, ten bude nadávat!" Chvilku přemýšlel a pak se obrátil na mě: "Co s tím uděláme? Budu to muset nechat opravit." Byl jsem si vědom odpovědnosti za psa, ale také toho, že v kapse mám jen dvacet korun. Pokusil jsem se smlouvat: "Snad by se to dalo vyklepat, není to tak hrozné, bydlíme kousek odtud a když k nám zajedete, tak to určitě opravím." Chvíli jsme stáli a mlčky zírali na auto. Pak řidič vyměkl a prohlásil: "No tak dobře, já teď pospíchám, ale někdy se u vás stavím na pivo."