PSI
Štěně Ross aneb jak to přežít...
Mam stene. Libezne, plysove, k zulibani, k nakopnuti. Se steneci
zarputilosti se nastehovalo do moji loznice a se steneci samozrejmosti
se tam kazde rano v 5.30 vykadi. Naridit budika na 5.25 nepomuze, stihne
to v 5.24. A pak to jde raz na raz.
Netahej to!- nech ty boty!- co to ten pes zase zere- sakra tak uz se
vycurej potvoro- proc ho nechas zvejkat MUJ svetr- proboha nelez tam
furt!- hele von jebe zaclonu- prosimte nemuzes na nej davat taky
trochu pozor ty- si myslim ze ti zlomil dalsi ruzi- ja se z neho
zblaznim- ja za to nemuzu, ale von uz zase venku zral kocici hovinka-
neskakej!- jezismarja jak muze tak malej pes tak hrozne smrdet- dej
CHVILI pokoj- na gauc ne!- ne ne ne... celou dobu.
Ale na druhou stranu uleva, kdyz usne po celodennim besneni, mekkoucky a
vlacny po probuzeni, pripraven na dalsi objevovani sveta. ... NECUREJ NA
TEN KOBEREC! Jedeme dal.
Dneska jsem ctyrikrat prerusila svou snidani, abych uklidila stridave
blinkani (bliti!!) a prujem (no!!) s obsahem malych kaminku, rozzvejkane
stromove kury, papiru, rozkousanych vetvicek, celofanu a ruznych jinych,
neidentifikovatelnych znamenitosti. To vse spravedlive rozdeleno na
vsechny ctyri koberce.
Prosba o pomoc
V neděli 25.7.1999 se v Praze 4 - Hájích večer ztratil střední PUDL barvy Aprikot (pomerančové) slyšící na jméno Filip. Je mu 14 let, na krku měl červený kožený obojek se zlatými čvočkami a s registrační známkou. Odmněna. Informace volejte na telefon 0602/215573.
Za pomoc děkuje Skálová
|
Kocici hovinko, ktere jsem mu vcera nestacila
vydrapnout z krku tam uz nebylo. Podotykam, ze to same jsem delala v
noci. K tomu tazaci, smutny pohled nasisato sediciho stenete, ktere je
jinak k neuhlidani a ted nechape, proc se s brichem plnym kameni neda
poskakovat.
Vcera o pulnoci jsem se sla uklidnit do sousedovic domu s tim, ze pokojne pohovorim s neblijici Mitzi, jaky ona prozila den. Zpitomnela jsem natastovala na alarmu in kod misto out kodu a tichy pulnocni mir se stal jen zboznym pranim.
Silenej rambajs, zblaznena kocka, ja sama jsem tam litala jak poplasenej
brouk, nevedouc jak ten bes zastavit. Kupodivu jsem si vzpomnela na
heslo, cimz se mi alespon podarilo odvratit prijezd securitas. Na druhou
stranu jsem ale mohla prozit daleko klidnejsi noc s kriminalnimi zivly
nekde v lapaku. Snad az priste.
V soucasne dobe uvazuji o sebevrazde, eventuelne vrazde :-).
Jana z Norska
