|
KŘEČCI
Mikeš I
Pro psí lidi - ještě lépe lidi speciální, rottweilleří...
Jsem 6ti týdenní rottweiller a čeká mě velmi závažné rozhodnutí, tak píšu. Budu si muset najít nějaké páníčky, protože můj bratr je trošku pomalejší (zato silnější) a panička se nedokáže rozhodnout sama. Nejraději by si nás nechala oba, ale musí objektivně uznat, že 150 kg rottweillerů (což bychom byli v dospělosti já, brácha a naše maminka) vrhající se proti dřevěnému plotu by nemohlo dopadnout jinak než špatně.
Pokud byste tedy věděli o lidech, kteří by se mi mohli líbit, zavolejte mi prosím na mobil (pevnou linku nám TELECOM do boudy nechce dát) 0602/266628, nebo napište paničce na tuhle mailovou adresu, domluvíme si schůzku, jak budu mít trochu času...
(zatím) malý rottweiller
|
Již třetím rokem obveseluje naši domácnost zlatý křeček. Momentálně
je to Mikeš II. Logicky, jeho předchůdce byl Mikeš I., který se odebral
na křeččí věčnost v ranném věku 1 roku. Ovšem zanechal zde nesmazatelnou
stopu. Vysvětlím: aby měl Mikešek možnost protáhnout své líné tělo,
byl vypuštěn, aby se volně proběhl po pokoji. Dostal kázání, že nemá
hryzat šňůry od počítače a ubytovávat se v zásuvce. Chvíli běhal a
šramotil, pak šramot ustal. Kde je?
V úplném tichu se podařilo lokalizovat
uprchlíka - zrovna tábořil v peřináči. Měli jste slyšet, jak dostal
vynadáno. Při příštím venčení se kázání rozrostlo o zákaz vstupu do
peřináče a ten byl pro jistotu zabarikádován deskou, protože Mikešek
si ze samotných zákazů nedělal velké vrásky. Opět chvíle šramocení, pak
ticho. Kde jsi, lotře? Prohledala jsem pokoj, potvůrka nikde. Ven uprchnout
nemohl, tak kde se zašil? S nedůvěrou v úspěch svého počínání jsem
se jala prohledávat peřináč. A hádejte, kdo byl až na dně a panáčkoval?
Tlemil se velmi spokojeně, že mě dokázal přelstít a prokousat se do
zakázaného území ze zadní nechráněné strany. Dobrá, dobrá, Mikeši, máš
zákaz vycházení. Od té doby se mohl pohybovat jen v omezeném prostoru
výběhu, který jsem mu vyrobila z krabice od gramofonu.
Z té se prohryzal jen jednou a zdrhl do komory, kde se usadil v botě.
Jeho smrt v mladém věku jsme oplakali, ale to jsme ještě netušili,
že Mikeš nám zanechal závěť. Ta byla objevena v době, kdy jsme prováděli
generální úklid a tudíž jsme se probojovali až na dno peřináče.
A hle, jeden polštář měl docela užraný roh. Sice o mrtvých jen dobře,
ale tentokrát bylo nebožtíkovi spíláno silnými slovy a měl
vlastně docela štěstí, že při tom nebyl.
Z polštáře se nadělaly utěrky a roh s dírou, kterou by se protáhlo
vzrostlé morče, čekal v terárku na nového obyvatele. To aby očekávaný
Mikeš II. přečetl závěť svého předchůdce a seznal, co se sluší na
pravého hlodavce. Tak se také stalo a teď v mém pokoji sídlí
křeček zvaný Mikeš II, o němž bude řeč dále.
Eva Fadrná
Pokračování (dokončení) najdete zítra.
| |