PET PET - zvířátka a domácí mazlíčci
Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi
 
3.9. PSI
Bobinina porodní psychosa a náš zlatý(á) Punťa I. (F.Grossmann, JAR)
2.9. PSI
Vozík pro invalidního pejska (Renata Žaludová, Jerry Plšek)
Archiv zvířecí rubriky
Denně ale vychází Dumka a k dispozici je i Dumčin archiv

PSI
Bobinina porodní psychosa a náš zlatý(á) Punťa I

Bobinka pomáhá v domácnosti (14 kB) Ubezpečuji vážené čtenáře, že jsem se nikdy ani ve snu nezabýval myšlenkou založit chovatelskou stanici. Stávají se však v životě lidském věci podivné.

Když jsme se před léty stěhovali do našeho malého domku v jedné z reesidenských čtvrtí Pretorie, stáli jsme před podobnou otázkou jako naši všicni pretorijští spoluobčané, doslova to Hamletovskou. Jaké nejlepší zabezpečení našeho domku a zahrádky zvolit. Možnosti jsou totiž v podstatě dvě. Elektronisace nebo přítomnost krásného, živého tvora, ze kterého má ovšem ovšem kolemjdoucí strach. Mnozí volí kombinací obou. My jsme zvolili eventualitu druhou. Specifická volba byla jednoznačná, budeme mít vlčáka, jak říkají znalci německého ovčaka, a protože jsou v domě malé děti je prý lepší psice já chci a rád říci vlčice.
Bobinka hraje občas i tenis (20 kB)
U vyhlášené chovatelky jsme si tedy vybrali to nejkrásnější štěnátko. Na šlechtický rodokmen již sice nedosáhla, ale krásná byla a dokumentů jsme rovněž obdrželi dostatek k našemu uspokojení. Hned nám naše Bobinka k srdci přirostla, rostla do krásy, pomáhala v domácnosti, občas si i tenis zahrála, aby svého pána potěšila. Všeobecně ji však samotné smutno bylo a tak jsme ji při nuceném stěhování kamaráda, pořídili cesťačku, která najednou neměla kam jít. Pravda byla a je to fenka se vším všudy, ale s jakousi pietou a sentimentem stárnoucího muže k dávno zmizelému mládí, bylo mi rodinou radou povoleno pojmenovat JI PUNŤA. Jméno to posledního cesťáčka mého kopřivnického dětství, který tragicky zahynul pod koly před asi padesáti léty jistě jednoho z mála Kopřivnicí projíždějících motocyklů. Náš zlatý(á) Puňta je totiž prakticky jeho dvojníkem.
Bobinka a Punťa při odpočinku (15 kB)
Konstatovali jsme s potěšením, v rozporu s názory odborníků, že obě psice se mají docela rády a sdílejí spolu nejen společné hry, male i odpočinek.
Čas ovšem běžel a zejména Boba vyrostla v krásnou psí dámu, nemohu si pomoct snad nejlépe řečeno v krásnou psí vlčicí. Jak i v životě lidském to však bývá, tato skutečnost téměř nedala spád psím "zbojníkům" všech našich sousedů. My jsme ovšem spali klidně, ne elektronické čipy, ale naši miláčci hlídali pokoj a mír naší rodiny. Navíc největší "zbojník v okolí krásně rostlý vlčák Bruno, byl od naší Boby oddělen nejen ulicí, ale i zdí a mnou vlastnoručně vyrobenou bránou vysokou téměř 170 cm. Co je to však proti lásce, hormonům či volání přírody, chcete-li...

F.Grossmann, JAR

Dokončení příběhu si můžete přečíst v pondělí.