Sobota 29.srpna 1998:
V 6.05 ráno jsme vyjeli od domu. Za Annapolis jsme přejeli přes zátoku po Bay Bridge (WM. Preston Lane, Jr. Memorial Bridge) a v 10.05 po 289 km jsme dojeli do parku (Chincoteague National Wildlife Refuge, vstupné 5 US$) na jižní části ostrova Assateague (čti asetyk) na břehu Atlantického oceánu (ve Virginii). Ve Virginii je lze vidět za ohrazenými močály, jižně od cesty Beach Road a z vyhlídkové plošiny na Woodland Trail. Obvykle je lze vidět na organizované „Wildlife Tour". Už ani v USA není tak běžné vidět divoké koně a jelikož toto místo nabízí člověku tuto podívanou, nemohli jsme si tuto jedinečnou podívanou nechat ujít. Samozřejmě opět existovala eventualita, že koně nebudou na nás zvědaví, ale naděje, že uvidím alespoň jednoho mne neopouštěla. Zajeli jsme na břeh Atlantického oceánu. Pochodili tam, pobrouzdali se ve vodě - brrr, studená, k tomu silný vítr a vlny. Zašli jsme k starému majáku, viděli krásnou přírodu, ale já jsem chtěl vidět divoké koně. Takže si tak jedeme a najednou vidím nalevo koně. Hurá! Hned jsme auto zastavili, vystoupili a začal jsem koně obdivovat a fotografovat. Koně jsou za vodou a to je myslím dobře (dokonce směrem od cesty je plot). Koně jsou totiž divocí, takže každý rok je několik návštěvníků postižených - kopou a koušou. Vzhledem k tomu, že se o tom již přesvědčili jiní, nezkoušel jsem to a uvěřil. Byla to nádhera a koňů jsme viděli spoustu. Aby to bylo ještě lepší, zaplatili jsme si v 17 hod. si tůru po ostrově (8 US$) a viděli další divoké koně zblízka, také srnky, různé vodní ptactvo (a těch je tu přes 200 druhu) a také orla, který je ve znaku USA (bold eagle). Zajeli jsme až na hranici Virginie a Marylandu na severu a to jsou místa, kam lze jen organizovaně - je to přece chráněná oblast. Poté jsme si ještě sami udělali autem v parku okruh, který lze provést jen po 15. hod. Opět jsme viděli krásná místa a divoké koně.

Na ostrově jde vlastně o dvě stáda, oddělená plotem na hranici státu Maryland a Virginie. Na každí straně hranice se udržuje počet divokých koní, které veřejnost často nazývá „pony" v počtu 120 až 150, aby byl snížen jejich vliv na ekologii ostrova. Jelikož řada rostlin, které konzumují, má vysoký obsah soli, pijí dvakrát tolik vody nežli koně domácí. Neví se, odkud jsou - je to záhada. Příběhy říkají, že jsou z potopených španělských galeon (= plachetnice o 3 či 4 palubách), což historikové neakceptují, ale je možné, že jsou potomky domácích koní, kteří zde byli chováni v 17. Století. Ve Virginii se obvykle nazývají „Chincoteague ponies". Stádo je obvykle rozděleno do skupin po 2 až 10 jedincích (hřebec, klisna a potomci). Každá skupina má své teritorium.