Jednoho krásného zimního odpoledne, bylo to asi před třemi roky, napadlo tenkrát tolik sněhu,že i v Praze zůstal ležet a už asi týden se teploty držely stále pod nulou, zkrátka toho dne jsme vyrazili na bruslení. Jeli jsme do Královic a jako obvykle všichni - tedy já, má žena Jana, syn Petr, dcera Helena a pes Pif. Dorazili jsme ke švagrovi Karlovi, který tam bydlí, vzali náčiní na odhrnování sněhu, přibrali též jeho Šerynu (fena dobrmana), Anetu (dcera) a Áju (manželka) a vyrazili k malému rybníčku za vsí. Za nadšeného povykování, honění a koulování všech dětí a psů jsme odhrabali sníh z ledu a konečně jsme mohli bruslit. Zdravý pohyb na čerstvém vzduchu nám všem udělal dobře, rozhýbali jsme si všechny části těla včetně vnitřností a tak nebylo divu, když Jana pojednou rychle zamířila i s bruslemi na nohou na břeh a k nedalekému křoví. Vykonala potřebu, čerstvou hromádku zakryla sněhem a vrátila se k nám zpátky na led. Po čase už i mě začaly bolet nohy, tak jsem usedl na břeh a začal si zouvat brusle. Najednou jsem odněkud ucítil závan zcela jasně identifikovatelného zápachu a po chvilce znovu a ještě jednou. Začal jsem podezřívat svou drahou polovičku: "Kde jsi byla na tom záchodě?" Jana odvětila: "Až támhle vzadu za křovím a dobře jsem to zahrabala, to sem nemůže být cítit." Vtom kolem proběhl Pif a zápach opět zesílil. Aha, to bude ono, ten pes se asi v něčem vyválel. A opravdu, při bližším prozkoumání jsem uviděl na jeho krku, obojku a části zad jakousi hnědou skvrnu. "Ten pes projel hovnem", povídám ženě "a bylo to určitě to tvoje." Jana se okamžitě dotčeně ohradila: "Nevím proč by to mělo být zrovna moje hovno, víš co jich tady okolo musí být?" "To sice ano, ale uvažuj, už týden jsou teploty pořád pod nulou i přes den." Jana se zamyslela a po chvilce smutně přiznala: "Asi budeš mít přece jenom pravdu, ona všechna ta ostatní hovna musejí být zmrzlá na kost." Co ještě dodat? Psa jsem obrátil na záda a táhl jsem ho kus po sněhu. Komentář, kterým jsem ono dění doprovázel, se nedá veřejně publikovat. Zůstávala za ním na čistě bílém sněhu dlouhá špinavě hnědá šmouha. Vydrhli jsme ho ještě u švagra v koupelně kartáčem a odjeli pak k večeru domů. Ale stejně byl ještě druhý den trochu cítit.