KROKODÝLI
Vzhůru za aligátory a krokodýly I.
Už od dětství ve mně vzbuzovali krokodýli jakousi úctu. Což o to, ještěrek byla v té době v parcích hojnost a tak jsme je chytali do rukou bez bázně. Byl to jakýsi vzdálený příbuzný krokodýla, ale krokodýl s pověstí lidožrouta to nebyl. Potom mne jednoho dne vzal strýček na jeho „vekend" na okraji Olomouce (malá chatka u zahrádky), což neměl dělat. Měl tam na stěně dva opravdické krokodýly - vycpané. Hned jsem si jednoho zamlouval - „stréčku, prosím Tě, můžeš mě dát alespoň toho malyho?".
Když jsem pak oba dva viděl pěkně vyblýskané a nalakované na stěně pokoje u bratrance, tiše jsem mu záviděl a cítil jsem se být strýčkem zrazen. Strejdu jsem měl přesto rád a když umíral, byli jsme s tátou jediní dva, co za ním do nemocnice chodili. Krokodýly jsem pak občas vídával v zologické zahradě. Když pak přišla na řadu kytara a puberta, vyřvával jsem na čundrech u táboráku známou písničku:
„Šinu si to v loďce malé, tam kde teče řeka Nil,
Když tu náhle z vody vynořil se krokodýl.
Nashledanou krokodýle, nashledanou kajmane …."
Samozřejmě jsem písničku považoval jen za písničku s výhledem, že krokodýly a řeku Nil nikdy neuvidím. Pak přišel listopad 1989 a v únoru 1990 mne pozval do Jeruzaléma na roční pobyt profesor, se kterým jsem si celkem 16 let psal - oba jsme pracovali na výzkumu hašiše a marihuany. Byla to pro mne příležitost a nevynechal jsem v Izraeli jediný týden, abych se někam nepodíval. Jezdil jsem stopem a spával pod širákem jako za mladých let - tentokrát už bez kytary.
Když jsem začínal své putování po Svaté zemi, navštěvoval jsem nejprve pochopitelně místa známá. Po známých místech jsem začal navštěvovat místa méně známá, přesto však zajímavá a tak došlo jednoho dne i na Chamat Gader.
Toto místo v údolí řeky Jarmuk (vzdálené od města Tiberias 20 km a jen 7,5 km jihovýchodně od Galilejského moře) na hranici s Jordánskem a Sýrií je známé tím, že je tam obrovské množství krokodýlů (tedy aligátorů - kolem 500 kusů) a starobylé lázně s teplými prameny. Někteří lidé říkají, že je to malý kousek ráje. Jiní si stěžují, že jeho strašné vedro je připomínkou pekla. A v létě je zde opravdu vedro - strašné. Je 150 metrů pod hladinou moře. Jsou zde alespoň bazény na koupání. Ráj se týká výhledů, zvuků řeky Jarmuk, která teče po okraji na hranici s Jordánskem a horkých pramenů, které jsou v zimních měsících potěšením. V zimě zde také uvidíte lidi v plavkách (pár minut odtud je velká zima a pár desítek kilometrů směrem na sever dokonce sněží). Tento miniaturní ráj znali Židé již v období Mišna, asi před 1800 lety se sem chodili koupat a byla zde dokonce židovská usedlost. Jsou zde na jednom malém vršku pozůstatky židovské synagogy (ze 4. či 5. stol.) s mozaikovou podlahou i pozůstatky římského divadla. Nejvýznamnějšími jsou pozůstatky římských lázní (jedněch z největších a nejpůsobivějších římských lázní v Izraeli) - několik místností a nádrží, kanál a odvodňovací systém, kašny a majestátný vchod, dedikační nápis a dokonce nádrž pro nemocné leprou. Má několik horkých pramenů, čtyři s minerální a jeden s běžnou vodou. Teplota pramenité vody je 40° - 52°C. Ale pozor - jsou zde aligátoři. Takže přijdete-li se do lázní koupat, dejte pozor, do kterého bazénu půjdete. Aligátoři, přivezení z USA, nejsou na koupání vhodní společníci.
Lumír O. Hanuš, Israel
Pokračování příště
