Můžete si přečíst i první část povídání o netopýrech.

Netopýři jsou jediní savci, kteří opravdu létají. Některé veverky mohou pouze plachtit. Létat jen netopýr. Existuje o nich celá řada mýtů, které nejsou ani za mák pravdivé. Říká se, že jsou slepí, ale vidí všichni, někteří výborně. Kolikrát jsem slyšel, že se někomu zapletl do vlasů. To se nikdy nestalo. Jeho echolokátor snadno zaměří hmyz, takže o lidskou hlavu nezavadí. Kromě toho má také výborný čich. Člověku jsou velice prospěšní.

Nejsou to létající myši, neboť to nejsou hlodavci. Blíže příbuznými jsou primátům a člověku. Jsou čistotní a pokud se jich nedotýkáme, není se čeho bát. Musíte si uvědomit, že to jsou divoká zvířata a tak je raději nechte na pokoji. Méně než 1 % z nich má vzteklinu a mají i jiné nemoci.
Vzpomínám na dobu mládí, kdy jsme netopýry chytali. Dokonce mne i kousnul (a z dnešního pohledu správně udělal, měl jsem ho nechat na pokoji). Také jich asi bylo tehdy více nežli dnes.
Jeskyně vzadu ještě klesá do nižších pater, ale nechci plašit netopýry a ani nemám baterku. A tak se vracíme na nedalekou křižovatku cest a stoupáme vzhůru po holém svahu na malé parkoviště. Stočíme se doleva na zřetelnou prašnou cestu, která vede postupně vzhůru na východ mezi minovými poli!! (Takže na Golanských výšinách pozor, nevyplatí se chodit tam, kam se nemá. Občas nějaké auto najede na minu - pokud jede tam, kde se nemá.) Po 1 km dojdeme k odbočce, po které jsme přijeli autem a zahneme doleva k našemu výchozímu bodu. Auto odpočívá v chládku a tak se zde na chvíli usadíme a pojíme. Jídlo je pěkně vychlazené. Při této tůře jsme vypili oba jen 3 l vody, i když tůra trvala celkem téměř 4 hodiny neboť není tak horko, na obloze jsou oblaka a ta občas zakryjí slunce. Po odpočinku nasedáme do auta a ujíždíme směrem k městečku Kacrin a ke Galilejskému moři. Když dojíždíme ke druhému konci Galilejského moře, zastavujeme v Ha'on, kde je pštrosí farma.

O pštrosech ale až zítra...

Lumír O. Hanuš, Israel