| |
4.10. PSI & KOČKY
Přátelství - byli na sebe jako pes a kočka (Jana Karešová)
1.10. PŠTROSI
"Ptáci" a ptáci III. (Lumír O. Hanuš)
Archiv zvířecí rubriky
| |
Denně ale vychází Dumka a k dispozici je i Dumčin archiv
|
PSI & KOČKY
Přátelství - byli na sebe jako pes a kočka
|
Nalezené pejsky
Ali, Ambra, Cedrik do dobrých rukou - čtěte tento příspěvek do rubriky PET.
|
Moc jsem váhal, kam mám zařadit tento příspěvek. Nabízela se samozdřejmě Dumka - kočičí rubrika, ale s autorkou jsme se domluvili, že je to spíše příběh do PET - ostatně posuďte sami. I když jsem na tento příspěvek udělal odkaz i z Dumčího kočičího archivu - doufám, že to nevadí...
Je 23.9. a svátek má Berta. A tak se slzami v očích vzpomínám na našeho prvního pejska. Byla to čubinka, dlouhosrstá jezevčice - Berta, Bertinka, Bertina, prostě náš miláček.
Když bylo Bertince 7 let, našlo si nás na ulici půlroční, vyhublé morouvaté koťátko.
S obavou jsme koťátko přinesli domu a začali jsme přemýšlet jak ty dva dát dohromady. Poučena z literatury, že největším problémem je sžívat dospělého psa s dalším zvířetem jsem s obavou přivezla koťátko-Lucíška na chatu k rodičům a čekala co se bude dít. Hned na první pohled bylo jasné že se nebude dít nic. Oba si padli do oka, přivítali se a dál se každý staral o „své". Občas k sobě přiběhli, očuchali se a tvářili se jako by se znali celou věčnost a byli kamarádi na život a na smrt, což nám během let dokázali skoro doslova..
A tak plynul rok za rokem, jak na chatě tak i u nás doma, nikdy nebyl problém mít Lucíška s Bertinkou pohromadě. A přišel rok, kdy Bertinka musela na další složitou a bolestivou operaci. Vzala jsem si samozřejmě dovolenou, abych si ji mohla vzít domů a byla s ní ve dne v noci, kdyby se něco dělo. A tak trávila své první dny po operaci se mnou a Lucíškem. Ke komplikacím nedošlo, rány se hojily bez problémů a tak jsem Bertinku odvezla po týdnu k rodičům. Hned ten večer mi však maminka volala, že je to s Bertinkou moc špatné. Nejedla, nepila, absolutně nereagovala, byla apatická a nechtěla ani čokoládu, kterou milovala nade vše. Ještě v noci jsme ji odvezli k našemu panu doktorovi Královi a ten k našemu překvapení zkonstatoval, že se rána opravdu hojí dobře a že nejsou ze zdravotní stránky žádné komplikace. Chvíli jsme se bavili jak jsem Bertinku léčila, jaký měla denní režim a na konec nám pan doktor poradil abychom ji vzali zpět tam kde byla, ke kocourkovi.
Bylo až neuvěřitelné jak Bertinka ožila, ihned se najedla, napila a dokonce si i vyskočila na postel (7 dni po operaci) a tam spinkali s Lucíčkem až do rána. Myslím, že kdybychom ji nedali zpátky k Lucíškovi, asi by operaci nepřečkala. Takže nám Lucíšek zachránil Bertičku.
Jen se mi tímto potvrdilo, jak mohou být zvířátka neuvěřitelně citlivá
Ta však mu jeho „pomoc" oplatila hned následující rok v zimě. Lucíšek na chatě rád chodí do lesa a prozkoumává veškeré díry, kmeny, pařazy a všechno co mu přijde pod tlapky. A tak přišel den, kdy na zavolání nepřišel, a nepřišel ani za hodinu, ani za dvě hodiny. Situace byla už hodně špatná, protože byla zima a teplota byla hodně stupňů pod nulou. Bertinka však stále běhala křížem krážem přes jedno místo a strašně štěkala. Tak nás napadlo to místo prohledat. Byla to prázdná jímka na vodu, přikrytá deskou z klád, do které vedla roura z lesa. Podotýkám, že v té jímce Bertinka strávila mnoho šťastných chvil, když nám vždycky zdrhla před odjezdem z chaty, protože se rozhodla, že se jí ještě zpět do Prahy nechce. A co se vlastně stalo: Lucíček viděl Bertinku že tam leze a rozhodl se, že to místo prozkoumá také, jenže už nenašel cestu zpátky do té roury, takže tam byl uvězněný. Když Bertinka viděla, že už víme kde Lucíšek je, odběhla k rouře, prošla rourou do jímky a Lucíška „vysvobodila." Jednoduše mu ukázela vchod zpátky do roury. Kdyby tam zůstal přes noc, umrzl by. Byli to přátelé, opravdoví přátelé. Bertinka nám minulý rok v prosinci umřela na zápal plic. Bohužel nic a nikdo jí nedokázal pomoci. Bylo jí bez 4 měsíců 12let a měla již slabé srdíčko. A vím, že to Lucíšek pochopil, jak by taky ne, celá rodina brečela a to kočičiky vycití velmi rychle, že se něco děje, něco smutnýho. Celý týden, po té, co Bertinka odešla se netknul jídla, a ani se nepřišel pomazlit. Teď má kamarádku novou, Báru neboli Barbuchu, drsnosrstou jezevčici, kterou má rád, neublíží si navzájem, hodně se spolu na chatě vyblbnou, ale z chování Lucíška je poznat, že jí trpí jako člena rodiny. Ale o tom zase až někdy příště :-).
Jana Karešová
| |
