Nalezené pejsky Ali, Ambra, Cedrik do dobrých rukou - čtěte tento příspěvek do rubriky PET.

Když jsem se ráno v pátek 23.dubna 1999 probudil v Eilatu na břehu Rudého moře, slibovalo počasí krásný den bez vedra (také bylo nejvýše 31°C). Ono mezi námi - ať je v Eilatu teplota vzduchu 20 či 44 stupňů, teplota vody v moři je konstantní 20 - 22 stupňů, takže v ní bez neoprenového obleku, jen tak v plavkách, dlouho nevydržíte. Každou chvíli vyběhnete z vody na sluníčko a budete "nasávat" jeho teplé paprsky. Ráno jsme se šli s ženou projít, poté se vykoupali a v 15 hod jsem již byl autem ve wádí Šlomo u Chavat HaGmalim (= velbloudího ranče, který vznikl v roce 1987 a sem se přemístil v roce 1997), kde mám zamluvený čtyřhodinový výlet na velbloudech. Jde o jednohrbého velblouda Camelus dromedarius (heberejsky gamál), též známého pod názvem arabský velbloud. Beduíni jej nazývají Ata Allah, Boží dar. Je to z Eilatu jen asi 15 min. jízdy směrem k egyptské hranici na počátku pouště mezi nádhernými horami a skalními stěnami. Několik dní jsem v těchto kopcích chodil sám a tak mám o horách a poušti svoji představu. Krásné výhledy, výstupy a sestupy - pokud máte dostatek vody, není to žádný problém. Původně jsem myslel na delší tůru. Vždyť do Negevské pouště se dá vyrazit na velbloudech i na tři dny. Nakonec jsem se však rozhodl, že to zkusím nejprve na půl dne. Udělal jsem dobře, neboť na velblouda si musíte zvyknout. Ten, kdo na něm nesedí správně, po pár hodinách jízdy z něj sám nesleze. Jede nás celá skupina. Trvalo to skoro hodinu, nežli jsme vyjeli (velbloudi byli na začátku navzájem mezi sebou spojeni). Je třeba se naučit na velblouda nasednout a sedět na něm. A tak nasednu na sedícího velblouda (moje velbloudice se jmenovala Hana). Vodu a fotoaparát zavěsím na sedlo. Levá noha je nalevo a pravou dám kolem přední tyčky sedla doleva. Obě nohy překřížíme a přední tyčky se držím levou rukou a balancujeme v průběhu doby, kdy se velbloud staví na nohy. Poté levá noha visí volně a pravá je zaháknutá (správný posez, který vám zajistí stabilitu, relativní pohodlí a bezpečí, je na fotografii). Toto je tak stabilní poloha, že když se nakloním doleva dolů, nespadnu. Při jízdě jsou obě ruce volné a nedržíme se (to abychom mohli pohodlně balancovat). Občas si vyměním nohy (to je velice důležité a nakonec si to tělo každou chvíli žádá). Vyjeli jsme (k jízdě se používají jen samice, neb samci koušou a jsou nevyzpytatelní) a před rančem naši průvodci velbloudy od sebe odpojili s douškou "nashledanou a v sedm večer na ranči" a každý jsme jeli sám. Velbloudi se pochopitelně nerozprchli a jeli za sebou v karavaně. V ruce jsem měl uzdu, kterou jsem mohl velblouda svobodně řídit - jeho směr i rychlost. Uzda se drží tak, aby kreslila krk velblouda. Doleva zatáčíme tak, že dám levou nataženou ruku doleva a opačně. Velblouda nenecháme okusovat občasný porost (chce-li se zohnout, nutno prudce cuknout uzdou - na kovu pod krkem jsou dvě bodlinky), ale když jsem fotografoval, hned toho moje samice využila a jedla (jinak se prý píše v knihách, že velbloudi nejí listy stromu akácie - podle průvodce právě naopak je mají velice rádi). Zabočili jsme na zelenou do údolí Nachal Cefachot a poté hned do prvního wádí doprava (bez značky), kterým jsme vyjeli na kopec, kde jsme sesedli. Odtud jsme sestupovali pěšky, neboť sestup byl dosti prudký, (je třeba jít před velbloudem, uzda asi jeden metr od jeho huby je přes rameno - když zastavíme, velbloud ještě jde asi krok či dva a zastaví se vedle nás) z kopce dolů a doprava došli do širokého údolí Nachal Šlomo (= Šalamounovo údolí). Zde jsme se zastavili (po sestupu až sem jsme jeli na velbloudech - aby se dal velbloud do pohybu, je třeba ho silně kopnout patou nohy do boku) a naši dva průvodci rozdělali oheň, uvařili nám čaj (černý čaj se třemi druhy sušených rostlin se zalije vodou, přidá se hodně!!! cukru a pak se vaří - ze skleniček, které pálí, se pije tak, že se sklenička chytne palcem nahoře na hraně a dvěma prsty dole a kupodivu to vůbec nepálí) a udělali chlebové placky tak, jak je dělají beduíni (mouka, sůl a voda se uhněte na těsto, udělá se velká placka a peče se na velké kovové vypuklé pánvi - dvakrát se otáčí). Bylo to prima. Poté jsme nasedli na velbloudy a dojeli už jako staří mazáci k ranči (v 19.15 hod.). Po čtyřech hodinách s velbloudem již jízda nebyla žádným problémem. Odtud jsem již za soumraku odjel autem zpět do Eilatu. Bylo to báječné odpoledne. Zda však vyrazím na velbloudu do pouště na více dní jsem se zatím nerozhodl.