Nalezené pejsky Ali, Ambra, Cedrik do dobrých rukou - čtěte tento příspěvek do rubriky PET.

Z Rosse je pomalu vzdorovitý, paličatý, neposlušný, bouřlivě milující adolescent. Aby nerost jak to dříví v lese, je, vzpírající se, kultivován. Zatím bez úspěchu. Naše představy se rozcházejí dosti zásadně. My sníme o bystrém, nekonfliktním psu, zatímco jeho představa života je zůstat nedotčen věděním a nacpat se co nejvíc kočičíma hovínkama.

Přihlásili jsme se do psí školy pro štěnata. Hlavní motto je žádný křik, hrou k poznání a podle toho to také vypadá. Šéfuje nám instruktorka Karin a její perfektní vlčák Carlo, který nám, lidským a psím tupcům předvádí, jak by takovej pes měl vlastně vypadat. Můj pohled a oči mých spolutrpitelů jihnou touhou a bezmocí, protože je nám jasné, že tyto hrozny jsou pro nás příliš vysoko. Oči našich psích puberťáků prozrazují, že by jim Carlo klidně mohl vlízt na záda. Otráveně ho sledují vlčačka Kira, boxerka Dakota, náš borec Ross, jeho parták westík miniMax a smíšená, protivně chytrá fenka Dina. Ta umí všechno a hned. Naši, za drahé peníze koupení čistokrevníci zevlují kolem, zívají, žerou trávu, drbou se a semtam, jaksi napůl, vykonají přidělený povel. Náš Ross nejradši zvláční, sesype se do bezvládné hmoty a visí na vodítku jak mokrej hadr. Druhý oblíbený cvik je mrtvý brouk - ležící pes se na témže vodítku za vzteklých povelů nechá vláčet, i když původní přání je, aby vzdělaně kráčel po mém boku vpřed, případně vpravo či kamkoliv. Většinou je to kamkoliv, ale beze mne.