PET PET - zvířátka a domácí mazlíčci
Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi
 
27.10. KŘEČCI
Jak se křeček Pepík ochočil (Renáta Žaludová)
26.10. PSI
Projekt SETI a psi (Honza Semjon)
Archiv zvířecí rubriky
Denně ale vychází Dumka a k dispozici je i Dumčin archiv

KŘEČCI
Jak se křeček Pepík ochočil

Nabídka
Nabízím zájemcům o chov tropického hmyzu vajíčka strašilky. Obrázek tohoto tvora je ve starším příspěvku v rubrice PET. Chov je nenáročný, vyžaduje pouze zásobovat se průběžně listím maliníku nebo ostružiníku. Zájemcům je ráda zašlu.
Byl to jeden z mých prvních křečků. Původně si ho kolegyně vzala z laboratorního chovu pro děti. Protože však neměla se zvířaty zkušenosti a křeček, který už byl dospělý, nebyl krotký, báli se sebe navzájem. Tak ho donesla zpět do laboratoře, a nakonec skončil v akváriu na mém psacím stole. Protože se nedal vzít do ruky bez toho, že by se bránil a pokoušel se kousat, bylo čištění jeho akvária trochu problematické a muselo probíhat většinou za pomoci kolegyně veterinářky.
Křeček Pepík (2 kB)

Jednou se mi podařilo ho před touto akcí přemístit do větší skleněné kádinky. Dala jsem mu tam trochu potravy a podestýlky a začala čistit akvárium. Pepík mě při tom pozorně sledoval skrze sklo. Náhle, právě když jsem začala jeho věci dávat do čistého akvária zpět, pochopil: "Půjdu zase domů, ale bez uchopení do lidské ruky to asi nepůjde." Začal si totiž náhle veškerý obsah kádinky cpát do svých lícních torb, a jakmile měl zcela "sbaleno", posadil se klidně v kádince a čekal, až bude dán zpět.
Křeček Pepík (6 kB)
Tehdy se poprvé nebránil a nechtěl kousat, když jsem ho vzala do ruky. Od té doby se ochočil a uchopení do ruky se již nebránil, takže jsem ho mohla každé ráno pustit chvíli proběhnout po stole.
Také už na to vždy ráno trpělivě čekal. Byl to pracovitý křeček. Za akváriem měl na stole starý kalendář a jeho nejmilejší zábavou bylo vlézt do tohoto asi 4 cm širokého prostoru a hryzat a hryzat ... (tehdy jsem si bohužel ještě neuvědomila, že potištěný papír by hryzat neměl: tiskařské barvy totiž mohou být jedovaté, a proto se takový papír nemá používat ani jako podestýlka). Bylo však nutno dávat pozor, aby se v dosahu Pepíkovy působnosti neocitly i laboratorní protokoly a on nezpracoval výsledky svou vlastní metodou.
Křeček Pepík (6 kB)
Že umí nad věcmi přemýšlet, prokázal ještě jednou. Tehdy také běhal po stole, a já jsem ho na chvíli musela pustit z dohledu. Toho hned využil a pokusil se mezerou mezi stoly protáhnout na zem, aby si zvětšil své teritorium. V poslední chvíli jsem ho zahlédla, jak je už jen za drápky zadních nohou zavěšen za hranu stolu a měří si hloubku, do které bude muset sklouznout. Nastavila jsem mu ruce, aby se spustil do nich. Pepík ale pochopil, že tím pádem z výletu nic nebude. Dokázal se tak zkroutit, že se i z této vratké pozice vysoukal zpět na stůl.
Když jsem pak po nějaké době měnila zaměstnání, měnil domov i Pepíček a šel k nám domů. Ještě nějaký čas pak s námi žil.

Renáta Žaludová