|
2.11. ŽELVY
Pokračování o želvách "Digger" IV (Marie Crossette)
1.11. ŽELVY
Pokračování o želvách "Digger" III (Marie Crossette)
Archiv zvířecí rubriky
|
Denně ale vychází Dumka a k dispozici je i Dumčin archiv
|
ŽELVY
Pokračování o želvách "Digger" IV
Nabídka
Nabízím zájemcům o chov tropického hmyzu vajíčka strašilky. Obrázek tohoto tvora je ve starším příspěvku v rubrice PET. Chov je nenáročný, vyžaduje pouze zásobovat se průběžně listím maliníku nebo ostružiníku. Zájemcům je ráda zašlu.
|
Začátek vyprávění o želvě Digger a přechozí vyprávění o želvách Slider na zahradě.
Digger si brzy zvykl, asi se mu u nás také zalíbilo a na jméno slyšel
dokonce rychleji, než Slider. Každá želva ale musela mít svoji misku, Slider
neměla ráda, když se Digger chtěl přiživovat z její. To pak celým tělem
misku zalehla a Diggera k ní nepustila. Digger měl také docela rád rajčata
a o fíky, které chutnaly Slider, nestál. Zato miloval ostružiny. Měl po nich
vždy celou hlavu fialovou a já jsem ho raději hned po jídle odnášela do vody
si ji opláchnout.
Jinak po něm začali lést mravenci a on byl chudák celý
nervózní z toho, jak se jich snažil zbavit. Obě želvy si s chutí daly (kromě
slimáků) i míchaná vajíčka, případně malé kousky vařeného slepičího masa.
Několikrát jsem Diggera ponořila do lázně z různých bylinek v naději, že se
mu nějakým zázrakem vyléčí to jeho slepé oko. Nevyléčilo, tak jsem to
vzdala. Ani jsem neuvažovala o tom, odnést Diggera k lekaři. Ten stress a
případná operace by byly horší, než jeho poloslepota. Digger nevypadal, že
by tím nějak trpěl. Když jsem mu ale dávala slimáky na přilepšenou, musela
jsem je házet před to zdravé oko, jinak je neviděl (a možná ani z té strany
neslyšel) a pochoutka mu utekla.
Koncem října obě želvy přestávaly viditelně žrát. Sem tam si ještě daly
slimáka, o vajíčka a ovoce už ale nestály. Připravovaly se tak na
přezimování. Máme zde dost krátkou a mírnou zimu, želvy ji ale přesto celou
prospí.
Měla jsem pro ně připravené místo v rohu zahrady, kde jsem dříve vídala
často Slider zahrabanou v listí. Načechrala jsem pod ním hlínu, navršila
listí nové a nad to, na zapíchnuté klacky, dala střechu. Slider asi vzala
Diggera na milost, protože jsem tam pak několikrát viděla obě želvy spát
těsně vedle sebe.
Ráno vylezly, přes den odpočívaly jinde, ale k večeru se
tam zase vracely. Pak jeden den, koncem listopadu, už nevylezly, jen obě
občas vystrčily hlavy z listí a za pár dnů pak už ani to ne. Celé se
zavrtaly do země a začaly přezimovat. Jejich zimní spánek trval až do
začátku dubna.
Také naše malé želvičky ve výběhu na zahradě se připravovaly na přezimování.
Při jednom velkém dešti mi ale jedna malá želvička nastydla a dalo mi hodně práce ji zachránit. Proto jsem v půlce listopadu přendala ty tři - ani né
tříměsíční mrňousy do velkého umyvadla a odnesla dovnitř na verandu pod
okno. Do umyvadla jsem dala hlínu a drcené listí a želvičky se do toho brzy
zahrabaly. Když pak přes den vylezly, vynášela jsem umyvadlo ven na trávník
na čerstvý vzduch. Želvičky nic nežraly, jen občas vlezly do misky s vodou.
Potom i ony, jako velké želvy, přestaly vylézat a začaly také přezimovat.
Během zimy jsem hlínu v umyvadle stříkala vodou, protože v době přezimování
je vlhkost půdy nezbytně nutná k jejich přežití.
Želvičky spaly také až do dubna. Nemohla jsem pochopit, jak mohly přežít,
když vlastně spaly déle - přes 4 měsíce - než byly na živu před spánkem.
Vždyť nemohly mít dostatečnou zásobu tuku na tak dlouhé hladovění? Příroda
je ale nevyzpytatelná a všechny tři malé želvičky se z jara zase probudily.
Marie Crossette, USA
Pokračování zase příště.
| |