Nabídka Nabízím zájemcům o chov tropického hmyzu vajíčka strašilky. Obrázek tohoto tvora je ve starším příspěvku v rubrice PET. Chov je nenáročný, vyžaduje pouze zásobovat se průběžně listím maliníku nebo ostružiníku. Zájemcům je ráda zašlu. Renata Žaludová

Máme doma psa Míšu. Je to čistokrevný kříženec matky dlouhostrsté zrzavé jezevčice a bůhvíčeho. Vypadá jako přerostlý jezevčík, hlavně na výšku, má jezevčí uši plácačky, jezevčí ocas s dlouhými třásněmi, ovšem úplně nejezevecky zakroucený do elegantního kruhu tak, že špičička ocasu se mu dotýká zad. Ale hlavně má jezevčí charakter! To znamená, že například při povelu DOMŮ u něho propukne sice dočasná, ale zato naprostá hluchota. Naopak zašustění pytlíku s dětskými piškoty slyší na neuveřitelné vzdálenosti a přes několik zdí. Říkáme mu Míšo, když následuje nějaký povel, nebo podle toho jak momentálně zlobí buď Myš (ten Myš), Potvor nebo Mrch. To vzniklo při poslechu páně Werichova "...pane já byl mouch, já byl samec, já byl vždycky samec!".

Protože máme našeho Potvora rádi a témeř nic mu neodepřeme a protoře se jedná o Potvora nenažraného, došlo asi před 2 lety k jeho trvalému překrmení. No a to byl malér. Jezevčíci trpí (prý zcela běžně) na potíže s páteří, protože jsou moc dlouzí. No a když se jedná o překrmeného křížence je to ještě horší. Navíc měl ve zvyku vyskočit si v obýváku na křeslo a dále pak na opěradlo křesla ve výšce asi 1 metr. Tam se uvelebil na způsob "panter na stromě", tedy břicho na horní hranu opěradla, čumák položit, levé packy na jednu stranu opěradla, pravé packy na druhou a pozoroval cvrkot na ulici. Ovšem když uviděl nějakého nepřátelského (většinou mnohem většího) psa, procházejícího kolem Myšího území, skočil z toho metru rovnou na podlahu a honem ven, zahnat nepřítele! Takže jednou skočil, zakňučel a začal špatně chodit. Od té doby už nikam nevyskočil, o pár hodin později už nevylezl do schodů. Takže uchopit Potvora, nasednout do auta a hurá k veterináři v jednu hodinu v noci. Dal mu nějakou injekci a pozval nás na kontrolu. Jenže když jsme přijeli domů, náš tentokrát už Míšánek začal tahat zadní packy za sebou. Druhý den jsme vyrazili k jinému veterináři, protože "co mu to ten blbec v noci dal?", a rovnou na veterinární kliniku.