PAKOBYLKY
Jak se žije ... strašilce a pakobylkám
Už jsem o nich jednou psala. Mezitím strašilka Rampepurda dospěla: naposled se svlékla (viz obrázek), nabyla velikosti asi 12 cm a začala klást vejce. Několikrát se mi podařilo ji při tom pozorovat: několikrát prudce zakomíhá zadečkem a vejce vymrští tak, že slyšitelně cinkne o stěnu terária. Vejce jsou skoro kulatá, kropenatá a mají průměr kolem 3 mm. Už jich nakladla asi vrchovatou polévkovou lžíci. Díky inzerátu v PET se našla zájemkyně z Prahy, tak jsem začla přemýšlet o tom, že je musím vybrat z podestýlky a odeslat.
Pakobylka, která s ní žije ve stejném teráriu, se tváří zcela nenápadně, občas vypadá jako by byla už mrtvá. Už dávno se nesvléká a většinu vajíček už také vykladla (těch se laskavě ujal zájemce z Brna a už se mu jich několik vylíhlo). Zřejmě se většinou živí na podlaze terária listím, které Rampepurdě upadne od kusadel.
Nedávno ke mně přišla jedna známá na námluvy s křečicí. Ukázalo se však, že ta se ten den pářit nechce, tak u nás zůstala a její majitelce jsem ukazovala Rampepurdu. Jak jsem tak to terárium osvětlila, aby byla dobře vidět, zjistila jsem s úděsem, že těch obyvatelek je tam jaksi víc - na skle sedělo asi sedm exemplářů něčeho, co vypadalo jako 1-2 cm dlouzí pavoučci.
Protože si nechci založit jejich chov (křečci jsou jaksi sympatičtější PETs), a zrovna moc se mi nechce chytat je do ruky, volala jsem v 10 hodin večer synovci Martinovi, který mi tento hmyz daroval, ať přijde ty potvory pochytat. Do půlnoci jsme to zvládli včetně výměny podestýlky z terária, z které jsem potom jako "popelka přebírající hrách" vybrala vajíčka strašilky, abych je mohla druhý den ráno odeslat expres do Prahy s přídavkem třech živých mladých pakobylek.
Příští den přišel mail, že už žerou pražské listí.
Nu, ale Rampepurda snáší vejce dál...
Renata Žaludová
