KŘEČCI
Velvítek - 2.díl
Na začátek povídání o Velvítkovi se můžete podívat i s obrázky předminulé úterý.
To, že by si člověk neměl pořizovat živé zvíře „na hraní" a s myšlenkou, že „ono" je tam pro „něj", to ví každý zkušený chovatel. V případě křečka je odměnou za naši péči zdravý, bystrý, neustále někam putující a po něčem šplhající jedinec s čistou lesklou srstí.
Kromě Velvítka jsem si pořídila různé publikace o životě křečků. Díky jejich pročítání a také díky Velvítkovi jsem se dozvěděla spoustu věcí. Například každý křeček má svou povahu. Velvítek byl rozvážný, žádný zbrkloun, byl to prostě „hodnej" křeček. Jednou jsem si ho při čaji posadila vedle sebe na polstrovanou židli s tím, že si ten čaj buď nechám vychladnout a budu neustále ve střehu, anebo jej v klidu vypiju za cenu zrušení celistvosti potahu. K mému údivu Velvítek seděl, hledal správné místečko a zase seděl, a pak byl pořád víc a víc „placatý" jak se tisknul k teplému potahu, a taky si zdřímnul. Takhle jsme seděli asi půl hodiny, no prostě „idylka". Tím ale nechci nikoho příliš povzbuzovat k tomu, aby si nechal vytvořit z pohovky bludiště, případně v něm svého křečka úplně ztratil.
Velvík byl nejen společníkem při čaji, ale také vydatným konzumentem. Připravovala jsem mu vlastní směs zrn všech základních obilovin, kukuřice, ovesných vloček a slunečnicových semínek se sušeným ovocem a ořechy. Je to ekonomičtější, než kupovat směs už připravenou, a vaší fantazii a rozmanitosti nejsou kladeny žádné meze. Vitamíny a minerály ji lze vždy zvlášť dochutit. Zoubky si Velvík brousil na tvrdém chlebu. Pro Velvítka, mimochodem, existovala vždycky nejdřív slunečnicová semena a potom všechno ostatní. Kdybych mu je doplňovala v jeho misce se stejnou rychlostí, s jakou je ze všeho ostatního vybíral, zřejmě bych měla křečka, který vyrostl ze slunečnicových semen. Myslím, že křečci je všeobecně milují, a když se nacházíte v situaci, kdy toho vašeho potřebujete vylákat z nějakého koutku, kam se při své vycházce mimo svoje obydlí uchýlil, stačí vytvořit cestičku ze semínek a za chvíli se s ním šťastně shledáte jako by se nic nestalo. Jen bude mít podezřele naduté skráně.
Jako přírodovědec a zastánce vyvážené stravy jsem mu udržovala „štíhlou linii". Možná víte o tom pokusu, v němž krysy, které hladověly, žily významně déle než ty, které vědci překrmovali. Tím samozřejmě nechci nikoho nabádat k tomu, aby mučil své hlodavce hladem a omlouval tak nedostatek času pro své svěřence. Chci jen naznačit, že podat úlomek buchty je snazší, než třeba ostrouhat mrkev. Velvík miloval čerstvý hlávkový salát, špenát a taky cukety. Jako pamlsek jsem mu dopřávala jednou týdně živočišné bílkoviny ve formě jogurtu, uvařeného bílku nebo kousku vařeného kuřecího masa.
Velvíkův jídelníček jsem rozšiřovala i o sušené peletky a tyčinky, kterých je všude, včetně supermarketů, velký výběr. Obsahují všechny základní živiny a křeček by z nich mohl žít v podstatě celý život. Tím bych se ale ochudila o zážitky, jako je ten následující: jednou jsem mu přinesla moučné červy (ti by mimochodem měli být pravidelnou součástí jídelníčku). Paní ve Zverimexu podotkla: „Ale máme jen ty velké." No, tak budou ke svačině prostě velcí červi, řekla jsem si. Šustili v papírovém pytlíku až do chvíle, kdy jsem s nimi přišla domů. Vzala jsem Velvítka z terária, položila ho na stůl a před něj červa. To, co následovalo, bylo lepší než akční film. Představte si tvora velikosti asi tak člověka jak popadne kratšího tlustšího hada za krkem a ukousne mu hlavu. S tím, že můj křeček to učinil bez mrknutí oka a s patřičným apetitem.
Za horkých letních dnů nebo spíše večerů a nocí jsem ho ráda pozorovala, jak se olizuje při konzumaci velké červené jahody nebo třeba kousku sladkého pomeranče. Pozor na křeččí jídelní zásoby! Z plesnivějících zbytků ovoce a zeleniny by tato zvířátka mohla onemocnět.
Svými příběhy jsem se chtěla podělit o svých postřezích ze života křečků, snad i inspirovat jiné svými obrázky a hlavně poděkovat Renatě Žaludové za radost, kterou mi přinášel její někdejší živý dáreček. Na Velvítka budu vždycky ráda vzpomínat, přesto, že to byl „jen" křeček.
Alena Kuderová
