Jeden ze psích zákonů při srovnávání podobnosti mužů a psů tvrdí: Oba prdí bez ostychu. Přiznávám, něco na tom zřejmě bude. Koneckonců, když se náš Péťa před léty učil mluvit, snažil jsem se ho vést ke slušnosti. Neříká se přece, že se někdo uprdnul, ale třeba "pustil ducha" nebo "upšouknul se". Péťa chvilku usilovně přemítal, pak poposedl, ozval se známý zvuk a prohlášení: "Prd udělal!" Záhy jsem vzdal své výchovné metody. Náš pes Pif své konání tohoto druhu nekomentuje. Podaří-li se mu ovšem vypustit ducha v místnosti, většinou se pohoršeně ohlédne směrem k vlastnímu ocasu, vstane a jde si lehnout jinam. Odlišná situace však nastává v autě. Pif sedí obvykle za jízdy na zadním sedadle mezi dětmi. Najednou poposedne, vypustí zatouchající oblak a začne se rozhlížet: "Kdopak otevře okno a vyvětrá? Já ten smrad nemůžu vydržet!" Nedávno jsme se vraceli v neděli odpoledne z chaty. Vzduchem se nesla vůně výfukových plynů z aut jedoucích v koloně před námi, když tu náhle se do ní přimísilo něco důvěrně známého. Děti zezadu hlásily: "Táto vyvětrej, Pif si prdnul!" Zápach zesiloval. Chvilku jsem ještě čichem diagnostikoval zdroj, ale pak jsem okénko rychle zavřel. "Tohle není Pif, to by bylo čisté hovno, to jsou Neratovice!" Když si uvědomím, kolik škodlivých chemických látek téměř neustále uniká do ovzduší ze Spolany nebo jiných podobných provozů, mohu jen dodat: "Zlatý psí pšouk!"