KUNOVITÍ
Tchoř
Jezdily jsme s mou maminkou k její přítelkyni do Prčice. Maminka byla rozvedená, teta - jak jsem jí říkala - vdova. Měla dvě dcerky, obě mladší než já, a dceru a syna z prvního nepovedeného manželství, kteří ale oba byli mimo Prčici. Dcerka na internátě a syn na vojně. Takže v domě byly dvě ženy a tři děti.
Teta měla zahradu, kde byl angrešt, rybíz a pár stromků, před okny záhony s květinami. Na dvoře velkou kůlnu, pár králíků a slepic. V době, o kterou se jedná, měla asi deset kuřat. Mezi těmi slepicemi a kuřaty se jí najednou začal objevovat velký pták. A začala mizet kuřata.
Teta, venkovská ženská, si na "dravce" počíhala a statečně jej ulovila do pytle. Pak zavolala souseda, velkého myslivce, a svůj úlovek mu ukázala. Ten se smál, až se za břicho popadal, že ulovila jeho ochočenou straku. Dlouho se jí pak ještě posmíval.
Jenže slepice a kuřata mizeli dál. Po nějaké době bylo jasné, že u ní řádí tchoř. Soused myslivec na něj - nutno říct, že neúspěšně - číhal, líčil pastičky a nic.
Tak se moje maminka rozhodla, že to vezme do vlastních rukou. Měla tehdy pistoli, takovou hračku, ale střílela perfektně. A tak jsme držely hlídky, abychom škodnou (tehdy byl odstřel možný), zneškodnily. Tchoř, stejně jako všechny kunovité šelmy, je zvíře velmi hezké a velmi mazané. Velice rychle odhalil nepřítele a několik dní se neukázal. Až když maminka zaujala pozici v okně (předtím hlídkovala v kůlně), se zas objevil.
Viděly jsme ho ve světle měsíce, jak vleče za krk ještě živou slepici. Maminka po něm střelila a ozvalo se vypísknutí a bylo ticho.
Přiběhly jsme na dvůr a tam ležela zastřelená slepice (byla druhý den paprice). Po tchořovi ani stopa. Tomu se nestalo nic, jen se - podle hovínek na místě - hrozně lekl.
Fakt ale je, že tahle slepice byla poslední oběť téhle tchoří historie. Asi usoudil, že tady je to nejisté, tak začal decimovat slepice tetiných sousedů. Ti jich také měli mnohem víc
a měl tedy větší výběr. Jenže to byli "světští" a se tchořem si brzy poradili.
Ivana Jirková