PET PET - zvířátka a domácí mazlíčci
Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi
V Dumce si dnes přečtete:   Lízina rodinka / Vítací rituály mých koček (Ivana Jirková)
 
10.1. PET
Zvuky noci - I. Šakalové (Lumír O.Hanuš)
9.1. KONĚ
Jak kouše kobyla a kůň bojící se vody (Ivana Jirková)
Letošní archiv PET,
archiv 1999 a 2000

PET
Zvuky noci - I. Šakalové

Znáte ten zvláštní pocit, když jdete sami noční přírodou? Na člověka padá podivná tíseň, jejíž síla je úměrná momentální náladě, míře vaší únavy a vzdálenosti od nejbližšího bezpečného místa (bezpečným místem může být obydlené místo kam kráčíte, v případě strachu před pozemním zvířetem může být bezpečným místem i strom - přece je rozdíl, kráčím-li planinou nebo lesem a obojí má své výhody a nevýhody). Pokud máte náladu dobrou, vykračujete radostně, optimisticky a svěže. Když se však začnete bát, vše hned vypadá zcela jinak. Strach vyvolává každý stín, šumění větru v korunách stromů, prasknutí větvičky, spadnutí listu se stromu či zurčení potůčku. A což teprve, když se někde něco pohne. Obrazotvorost pak nezná mezí a strach začíná mít velké oči.
Šakal zlatý na fotografii nezapře svůj vědecký název (9 kB)

Vzpomínám si, jak jsme letos lezli v Jordánsku na horu Jebel Rum a spali ve stěně na skalní polici několik set metrů nad zemí. Vzbudil nás pohyb prázdné krabičky od sardinek po skále. Potahovala ji jakási "myš". V polospánku také hned nastoupil zvláštní pocit (zvláště když ležíte na místě, kde při "divokých" snech je nebezpečí pádu do hlubiny). Zatímco já jsem se otočil a pokračoval ve spánku, kamarádi se ji snažili zahnat.
V Izraeli jsem spal zcela sám v přírodě "pod širákem" několikrát (jen tak v trávě; v mauzoleu vedle starobylého náhrobku v Galileji; v ruině opuštěného starověkého kláštera na Golanských výšinách a jinak - některé tyto zážitky by vydaly na samostatný článek) a vždy bez problémů a beze strachu (no i tak je člověk ke zvukům vnímavější). Někdy jsem usnul znaven putováním okamžitě, jindy jsem před usnutím nebo při nočním probuzení naslouchal nočním zvukům přírody, což je zvlaštní pocit, když široko daleko nikoho není. Vždy jsem vycházel z toho, že je třeba se bát člověka, ne přírody. Nebude na škodu, když zde uvedu, co by vás zde mohlo vylekat.
V minulosti byli v Izraeli krály nočních zvuků šakalové (Canis aureus - šakal asijský neboli zlatý). Zvuky jejich nočního vytí byla jedna z prvních věcí, která dělala, ať již v dobrém nebo v tom negativním (jak to mnozí pociťovali) slova smyslu, dojem na toho, kdo přišel do této země. Ještě před více nežli třiceti lety byla tato země plná šakalů. Byli všude, také v těsné blízkosti usedlostí a jejich vytí slyšeli lidé nejednou přímo pod okny (anebo jim to tak alespoň připadalo).
Jejich vytí je vlastně způsobem jejich dorozumívání, jehož prostřednictvím oznamuje jedna smečka šakalů druhé, že je majitelem určitého území a aby se ho nepokoušeli zmocnit. Lidé si tyto hlasy vykládali různě. Je pravdou, že toto skučení někdy trhá uši a lze je cítit až v žaludku. Nebylo těžke si je představit jako lkání, které vyjadřuje smutek jejich světa. Bylo možné v něm slyšet hrozbu, což bylo také představou většiny lidí, kteří se bojí noci a nočních zvuků. Vytí šakalů je druhem komunikace na mnoha úrovních. Jedna smečka začíná, druhá jim odpovídá a třetí se k nim připojuje.
Pokoušel jsem se jednou z nich tyto zvuky vylákat. Napodoboval jsem vytí. Sotvaže jsem začal stoupajícím a klesajícím hlasem jejich vytí napodobovat, naplnilo se celé údolí jejich vytím.
Šakal zlatý může podle geografického výskytu mít jiné zbarvení (6 kB)
Konec těchto hlasitých zvuků přišel s koncem šakalů. V r. 1962 se v Izraeli rozhodli, že se bez otálení vypořádají se vzteklinou, kterou šakalové přenášejí. Veterinární služba rozmístila po celé zemi návnady, kterou byla kuřata otrávená strychninem. Šakalové je sežrali a zahynuli, vzali ovšem s sebou na onen svět zbytek masožravců: ptačí dravce a drobné savce...
Přešla řada let nežli se svět divočiny z této otravy vzpamatoval a posledními, kteří se vrátili do přírody, byli šakali. Zpočátku bylo slyšet jejich vytí na Golanských výšinách a v Samárii. Dnes se šakali vracejí pomalu i do obydlené části země a znovu je možné slyšet jejich zvuky.
Šakal je tvarem své hlavy a způsobem svého života jakýmsi přechodem mezi vlkem a liškou. Svůj čenich má špičatější nežli vlk, ale tupější nežli liška. Má dostatečnou zásobu vytí, skučení, volání a vrčení, které používá k vzájemnému navázání kontaktu, varování druhých před blízkými dravci, sdělení objevu mršiny či pár šakalů dává společným vytím najevo, že patří k sobě. Nejraději se potuluje v blízkosti míst obydlených člověkem. V obydlených oblastech je výhradně nočním zvířetem, ale někdy jej můžete spatřit i ve dne, častěji před setměním. Žije v párech a je výhradně monogamním zvířetem.
Zlatý šakal má zlatohnědý kožíšek a téměř bílé břicho (někdy je pro svoji srst loven). Zbarvení se může lišit podle ročního období a oblasti výskytu. Váží 8 až 10 kg. Tělo má dlouhé 70 - 85 cm, ocas délky asi 25 cm a stojící má výšku kolem 40 cm. Žije 12 až 15 let. Je to všežravec. Jeho potravu tvoří z 54 % živočišná a z 46 % rostlinná strava. Žere mladé gazely, hlodavce, králíky, ptáky hnízdící na zemi a jejich vejce, hady, žaby, ryby, hmyz a ovoce. Hraje důležitou roli požíráním odpadků a mršin. Prospívá zemědělství, neboť brání zvýšení počtu hlodavců a králíků. Aby přežili ve volné přírodě potřebuje většina z nich ochranu. Ze tří známých druhů šakalů se tento vyskytuje nejseverněji a je také nejrozšířenější. Vyrůstá-li u člověka, lze si jej ochočit a chovat jej doma. Přivykají domácí atmosféře a chovají se víceméně jako domácí psi s výjimkou, že jsou ve vztahu k cizím lidem plaší a nenechají se od nich pohladit. Dospělému člověku není nebezpečný, ale v přírodě může napadnout děti či nemocné (nikdy jsem neslyšel, že by v Izraeli byl znám případ napadení člověka šakalem).
Ve starověkém Egyptě hrál šakal významnou roli. Bůh Anubis zde byl zobrazován jako šakal či pes nebo jako člověk se šakalí či psí hlavou.

Lumír Ondřej Hanuš, Jeruzalem, Israel          

V článku byly použity fotografie od Murata Cansevera - http://www.bio.metu.edu.tr/~e068698/.
Pokračování asi zítra.

 

 
    Jste     čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Zvířátka a domácí mazlíčci Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky Kočky a koťata