Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.
Můj táta byl vysoký a pohledný mužský. Narodil se několik kilometrů od Klatov a když dospěl do vojenského věku, byl odveden ke Klatovským dragounům. To bylo tehdy něco, holky se na ně smály, kde se objevili. No, a co by to bylo za dragouna bez koně.
A tak táta dostal kobylu, světlou hnědku, zvíře už postarší, zkušené a líné. Velice rychle přišla na to, že má jezdce poněkud nejistého (na koni zrovna moc často nejezdil), navíc táta žil celý život v představě, že zvířata jsou tu od toho, aby ho pokousala, pokopala, poškrábala. A tak si z něj ta kobyla tropila legraci. A on si s ní dost užíval.
S gustem si počkala, až přes ní hodí sedlo, a když se ohnul, aby zapnul podpěny (tak se to myslím jmenuje), prostě vzala sedlo do zubů a hodila ho na zem. A celá procedura se opakovala.
Nebo kousla tátu do ramene. Ne moc, ale od koňských zubů je to i tak znát. Čímž utvrdila jeho názor na zvířata. Prostě to byla zlomyslná a mazaná potvora.
A tak přišla doba, kdy trávili dny na cvičišti, unavení byli vojáci i koně, všichni toho měli dost a byli rádi, když se dostali do postelí a do stájí.
A do toho přišel noční poplach. Sbalit plnou polní, nasedat a jede se. Vojáci ovšem nevěděli kam. A tak vyjeli. Říkal mi táta, který rád dával tuhle historku k dobru, že byla tma, jako v ranci, vidět na cestu nebylo. Když jeli asi dvě hodiny, táta na hřbetě kobyly usnul. Tu ta jízda přestala bavit, zjistila, že jezdec spí, změnila směr a odkráčela.
Šla, kam se jí zachtělo, až došli k jakémusi potoku. Tam se prostě zastavila a usnula, tak jak byla s tátou na hřbetě, také. V té tmě si nikdo nevšiml, že jeden voják zmizel. Přišli na to až po rozednění, nevěděli, kde se to stalo, co se vlastně stalo. A začali je hledat.
Cvičení tím pádem dostalo poněkud jiný ráz. Po několika hodinách je našli. Mezitím se táta probudil a se zděšením zjistil, že je sám na hřbetě koně, stojícího v potoce, v místě, kde nikdy nebyl, jednotka kdoví kde. Vydal se je tedy hledat, takže se tím pátrací akce prodloužila, protože se vydal opačným směrem, než byli ostatní.
No, jako dezerci to naštěstí nevzali, ale i tak dostal táta za tohle usnutí tři týdny ostrého žaláře a nikdy ho nikdo nepřesvědčil, že to ten kůň neudělal schválně...
Ivana Jirková
Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
