HADI
Pytoni
Nepatřím k tomu druhu ženských, které při pohledu na hada, nebo myš, zaječí a snožmo vyskočí na nejbližší skříň. Hadi se mi líbí a ráda si hladím jejich suchou kůži. Úmyslně zdůrazňuji to suchou. Hodně lidí má pocit, že had je slizký. Naopak, jeho kůže je pokrytá drobnými šupinkami a je na dotyk naprosto suchá.
Měla jsem ve škole kamaráda - byl to původem Gruzínec - který hady pěstoval. Čas od času nepřišel několik dní do školy, protože některý z jeho jedovatých hadů měl špatnou náladu a uštkl ho.
Hadi prý jsou velmi nervózní a náladoví. Kamarád se tak trochu rád předváděl a někdy některého hada (z těch neškodných) přinesl do školy, takže jsme měli dost možností si je prohlédnout.
Ještě dnes, když jdu koupit svým čičinám něco na zub do prodejny, kde mají hady, zastavím se u nich a ráda si je prohlížím. Nebo si v létě chodím na Karlově mostě pohladit hada, se kterým tam vystupuje jeden z kejklířů.
Už jsem psala, jak jsem si jako malé dítě sedla v lese na pařez, pod kterým bylo zmijí hnízdo, ve kterém bylo klubko mladých (staří byli naštěstí někde na svých cestách, asi za potravou), a já jsem si - ke zděšení svých rodičů - s nimi hrála. Nic se nestalo ani mně ani těm háďatům.
Moje maminka měla kolegu, který dlouhá léta žil a pracoval na naší ambasádě v Indonézii. Často a rád o ní povídal. O lidech, stavbách, zvycích a zvířatech. A tak vyprávěl také o hadech a o tom, kolik jich tam - jedovatých i nejedovatých - je. Mě se vždycky nejvíc líbilo povídání o pytonech.
Vyprávěl, že v Indonézii mají lidé všude kolem domů vysoké zdi, právě na ochranu před jedovatými hady. Ty zdi prý hrají všemi barvami, protože jsou na nich trsy fialových vistarií, bougandwileí všech odstínů, od růžové, přes červenou, až k temně fialové, (ale viděla jsem i oranžovou) a dalších pnoucích květin. A mezi touto záplavou květů a barev, všude nad těmi zídkami, vykukují hlavy hadů. Jsou to pytoni.
Lidé je tam mají rádi, protože odhánějí jedovaté hady. Dokonce je používají jako hlídací hady. Nahrazují tak trochu například chůvy. pytoni mají rádi děti. V zahradě, kde je pyton, je malé děcko naprosto bezpečné. Odežene všechny jedovaté hady a ještě stačí dítě doslova opatrovat. Plazí se po zahradě za ním a dává na ně pozor.
Maminčin kolega dokonce říkal, že viděl, jak se pytoni, když dítě padá, bleskurychle stočí a dítě spadne na něj. A musí to být pořádný polštář, takový dospělý pyton má několik metrů.
Proto také může koukat přes zídku ven (oni jsou prý hrozně zvědaví). Postaví se prostě na ocas, o zídku se opře, a je to. Jen turisty to musí asi ze začátku trochu lekat. Místní lidé jim ale prý na zahradách nechávají misky s mlékem, které mají rádi, aby je přilákali. Viděli jsme to na diapositivech i fotografiích, kterých vždycky byla spousta k disposici.
Ivana Jirková
Poznámka F.Š.: V anglickém překladu může pyton znamenat i krajtu, a protože jsem ve svém archivu pytona nenašel, doplnil jsem povídání alespoň obrázkem anacondy obrovské.
