PET - Zvířátka a domácí mazlíčci

Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.

V Dumce si dnes přečtete: Matýsek a drbání (Mirka Otýsová) / Vítací rituály kocoura Kokše (Věra Křenková)

25.1. PSI
Hravý vlčák na ledě (Ivana Jirková)

24.1. GEKONI
Když gekonice stůně (Lenka Prokešová)

Letošní archiv PET,
archiv 1999 a 2000

PSI
Hravý vlčák na ledě

Ještě jednu psí historku bych měla.

Před několika roky byla podobná mírná zima, jako byla donedávna. Ale pak se ochladilo, bylo to z pátku na sobotu, a začalo padat to, čemu meteorologové vzletně říkají mrznocí déšť. Já osobně pro to mám méně lichotivé jméno.

V sobotu ráno byly ulice, jako potažené vrstvou skla. A já jsem musela na nákup. Vydala jsem se tedy ven a metodou krok-sun-krok jsem se doplazila po jakž takž posypaném chodníku na další roh. Jenže tam jsem musela přes silnici, která byla jako zrcadlo, navíc se dost svažovala, na druhou stranu.

Na protější straně stály dvě starší paní a o něčem velmi důležitém rokovaly. Jedna z nich měla s sebou štěně. Asi tak tří až čtyřměsíčního vlčáka. A tam byl taky docela slušně posypaný chodník. Vydala jsem se tedy přes silnici. Je jasné, že jsem nedošla.

Vlčák 'Bobinka' F.Grossmanna hraje občas i tenis (20 kB)

Lupla jsem sebou asi po dvou metrech. Jenže vstát to nešlo, protože to strašně klouzalo. Naštěstí to klouzalo i autům a tak se žádné neobjevilo :-). Jenže štěně se vydalo ke mně...

Snad si myslelo, že si chci hrát, nebo bylo jen zvědavé, co to ta člověčice na té zemi dělá. Udělalo pár krůčků, packy se mu rozjely na všechny strany, a už po bříšku klouzalo ke mně :-))).

Vyjevený výraz, oči jako talířky a vyplazený jazyk. A tak jsme uprostřed té silnice byli dva. Paní vyjekla a začala pejska volat k sobě. Pokusil se postavit, ale packy se mu znovu rozjely, navíc začal klouzat dolů. Hrábla jsem po něm a za ocásek si ho přitáhla k sobě.

Nedalo se dělat nic jiného, tak jsem pejska otočila a tak, jak byl, jsem ho po bříšku po tom ledě poslala k majitelce. Ta si ho u chodníku popadla, oklepala a spěchala s ním domů.

A já jsem zůstala uprostřed té silnice. Po kolenou jsem se tedy naporosto nedůstojně doklouzala k zaparkovanému autu a po něm jsem se doslova vysoukala na nohy a pevnou zem.

Než jsem došla k prodejně, podařilo se mi upadnout ještě jednou, ale už bez psí asistence. Tentokrát jsem se vysoukala po popelnici. Cesta domů už - kupodivu - proběhla bez větších událostí. Je ale pravda, že jsem si vybrala méně prudký sráz.

Nic se mi nestalo, jen moje důstojnost poněkud utrpěla. Musel to být tedy pohled. Mít tak někdo kameru, měl pan Hrubeš perfektní klip do "Neváhej a toč!"

Ivana Jirková

Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky