PET
Zvířena na starověkých mozaikách Svaté země. I.a
Řada živých tvorů nám přináší často mnoho radosti, ať již jsou to tvorové na zemi, ve vodě či v povětří. Akvaristé, chovatelé ptactva, domácích mazlíčků či větších zvířat by nám o tom mohli vyprávět celé příběhy. Sami z vlastní zkušenosti každý víme, kolik vzrušení nám přinese setkání s živým tvorem ve volné přírodě (anebo i v zoologické zahradě), ať již nás naplní radostí či obavou (je to jistě odlišná zkušenost, vidím-li přes prosklenou stěnu akvária smrtelně jedovatou rybu nebo plavu-li nedaleko od ní v moři; potkám-li lišku dva metry ode mne či v zoo za plotem; vidím-li leopardy volně nedaleko mne nebo v kleci zoo - podobných příkladů by každý z čtenářů z vlastní zkušenosti mohl uvést celou řadu).
Řada z nás se raduje, když vidí živé tvory nejen v přírodě, nýbrž i v televizi, ve filmu, na fotografii, kresbě, poštovní známce či jiném uměleckém výtvoru. Platí to mnohdy zvláště v tom případě, že jde o ptáčka, rybu, zvíře a j., kterého ve volné přírodě jen tak neuvidíme či vůbec nemáme tuto možnost (mnohdy tuto možnost poskytne zoo) a jeho zobrazení je pro nás jedinou možností tohoto tvora uvidět. Tuto možnost má ve větší či menší míře prakticky každý člověk kdekoliv na světě.
Všiml jsem si ve svých článcích řady zvířat, ptáků a ryb, které můžeme potkat či uvidět ve Svaté zemi. Chtěl bych se zde zmínit o jedné další možnosti neběžného zobrazování živého tvorstva na mozaikách podlah, které ve světě nejsou již tak běžné a kterých je ve Svaté zemi tak mnoho. Jsou to především mozaiky z doby římské a byzantské, obvykle ze 4. až 6. stol. n.l. Jejich tvorbě byla ve starověku věnována náležitá pečlivost a tak se mnohé z nich zachovaly po mnoha staletích (až dvou tisíciletích) ve vynikajícím stavu. Některé z nich jsou z římských domů, jiné z podlah starověkých kostelů anebo ze starověkých synagog.
Nebude ke škodě, když vám něco o mozaikách na úvod řeknu. Název "mozaika" je odvozen od latinského musivum opus. Původně označoval mozaiky, které zdobily zdi a stropy přirozených a umělých jeskyní a kašen (nymphae), které byly od 1. stol. př.n.l. nejdůležitějšími prvky římských zahrad. Tyto zahrady, zasvěcené Můzám, se nazývaly musaea, odtud musivum opus, ve zkráceném tvaru musium, což se v překladu stalo mozaikou.
Existují dva typy mozaik, odpovídající dvěma velkým fázím historického vývoje mozaikového umění: oblázkové mozaiky, které charakterizují klasické období a kaménkové (kostečkové) mozaiky helénského období.
Nejstarší oblázková mozaika, datovaná do 8. nebo 7. stol. př.n.l., byla objevena ve fryžském Gordion v Anatolii. Tato mozaika, která pokrývala velký povrch salonu 11 x 10 m, byla čistě ornamentální s nepravidelným vzorem červených a bílých čtverců, obdélníků, trojúhelníků a kruhů na černém podkladě.
Převratem v tomto vývoji bylo zavedení tessera, čtyřhranné kamenné kostečky pravidelného tvaru (mozaikového kaménku). Nejstarší kaménková mozaika z let 260 až 250 př.n.l. byla odkryta v Morgantina na Sicílii.
Kaménky na mozaiku mívaly obvykle rozměry 0,7 x 0,7 až 1,7 x 1,7 cm. A jaká byla hustota tesserae? V 2. a 3. stol. n.l. byla jejich hustota na dm2 extrémně vysoká (v Shabha 0,5 x 0,5 cm - 380 tesserae na dm2, v Mariamin 0,4 x 0,3 cm - 440 tesserae na dm2). Po 4. stol. jejich počet poklesl. V byzantském období byly tři jejich kvality: hrubé dláždění 20 - 60 tesserae na dm2, střední kvalita 60 - 110 tesserae na dm2 a jemné práce přes 110 tesserae na dm2. Většina mozaikového dláždění 5. a 6. stol. patří do druhé skupiny. Čtvrtá skupina byla "směsná", kde malé tesserae byly užity jen v určitých oblastech jako na obličej, paže, ruce a nohy. V kostele Svatých apoštolů (z r. 578-9) v Madabě v Jodánsku jich je 60 na dm2, ale na obličejích 400.
Obvykle se zde věci mají tak, že synagogy, které se zachovaly jako ruiny a lze je částečně rekonstruovat, mozaikové podlahy nemají nebo tyto jsou velmi poničené. Mozaiky, které se zachovaly ve výtečném stavu, jsou obvykle podlahami budov, které kdysi v starodávnu zmizely pod zemí a nad povrchem se prakticky nezachovaly a byly objeveny náhodně. Ve většině případů byly tyto krásné mozaiky objeveny tak, že se stavěla či rozšiřovala silnice či ulice. Obvykle nález začal tím, že bagr nabral zeminu a někdo si v tom okamžiku povšimnul, že je v ní plno čtvercových mozaikových kamínků. Samozřejmě část krásných mozaik byla takto nenávratně zničena, ale jen díky tomu byly tyto mozaiky objeveny.
Lumír Ondřej Hanuš, Israel
Pokračování za týden.
