ANDULKY
Ferda a Mařenka
Před nějakým časem byla v Dumce inzerována prosba o zprostředkování nějakého pěkného kocoura, který by se také náležitě líbil kočičce majitelky. Jak se zdá, dotyčná kočička je pěkně vybíravá, co se týká výběru svých nápadníků, ale já jsem si asi právě proto tenkrát vzpomněla na andulky, které jsem kdysi chovala.
Když jsem byla malá holka, přirozeně jsem chtěla domů nějaké zvíře, pokud možno psa, ale to již bylo po smutných zkušenostech s Trůdinkou, a tak byli naši neoblomní. Jednou se mi ale naskytla příležitost koupit samečka andulky i s klecí za 50,- Kčs!!! NO NEKUP TO!
Dnes si již nepamatuji, kde jsem vzala celých 50 korun (pro ty, kdo nepamatují, v sedmdesátých letech to byl pro dítě malý poklad), když jsem nikdy nedostávala žádné kapesné, ale ještě ten den jsem si anduláčka přinesla domů. Samozřejmě, že jsem nikomu nic neřekla a dost jsem se bála, že mě doma vyhodí i s andulkou.
Anduláček byl ale dost chudáček, měl ošklivý zlozvyk vytrhávat si dlouhá letková pera na křídlech i na ocase, a tak nemohl létat, navíc mu to na kráse rozhodně nepřidalo. No, doma mě nevyhodili, maminka si ihned začala s anduláčkem povídat, a tak jsme ho pojmenovali Ferda. Ferda byl velmi krotký, ale svého zlozvyku se nechtěl zbavit, ani když jsem mu začala přidávat vitamíny a vůbec drobná přilepšení.
Uplynulo několik měsíců a nastaly vánoce. Najednou přijdu do kuchyně, kde jsme chystali večeři a tam létala zelená andulka. Nejdřív jsem byla celá v šoku, že Ferda létá, byl totiž taky zelený. Najednou ale koukám, ten ptáček byl takový svítivější a bylo to jasné. Naši mi k vánocům koupili pro Ferdu anduličku. Byla mladá, krásná a létala po celém pokoji. Pojmenovali jsme ji Mařenka. Ferda se najednou začal měnit.
Najednou usoudil, že má důvod se parádit, nechal si dorůst všechna pera a začal také létat. Nejčastější cesta andulek ale byla z klece na konzolu a zase zpátky do klece k zrní. Z Mařenky se ale brzo stala Mařena. Jen co se totiž trochu otrkala v novém domově, začala Ferdu komandovat. Zpočátku jen tak mírně, ale když zjistila, že se jí nijak zvlášť nebrání, Mařenino šikanování stoupalo.
Nakonec ho Mařena nechtěla ani nechat v klidu nažrat, jen co sletěl k misce, už za ním vlítla a vyhnala. Nakonec jsem ji i několikrát vyhnala z klece a Ferdu tam zavřela, aby se v klidu nažral. Přitom ale nemám pocit, že by Ferda byl nějaký nešťastný.
Na prázdniny jsme jeli k babičce, která tehdy ještě žila. Andulky jsme přirozeně vezli také, a tak se to stalo, nechala jsem otevřenou klec, máma aniž by se podívala, otevřela okno. K dovršení té smůly, tyče na záclony byly mosazné a Ferda, když tam vylétnul uklouzl a spadl mezi záclonu a okno.
Přirozeně hledal únikovou cestu a bohužel ji našel. Popadla jsem Mařenu, vzala ji do klece a začala jsem s ní obcházet celé okolí v naději, že k ní Ferda přilétne. Naděje byla marná a o Ferdu jsme přišli :-(. Bohužel takový ptáček ve volné přírodě šanci nemá.
Doma bylo smutku, ale nakonec mi rodiče koupili k Mařeně anduláčka - Ferdu II. Tentokrát do byl mladý nesmělý sameček a Mařena podle svého zvyku ho začala okamžitě šikanovat tím nejhorším způsobem. Tento Ferda už skoro vůbec neměl šanci se nažrat, Mařena na něho okamžitě vletěla až peří lítalo...
Ferda II u nás moc dlouho nepobyl, po návratu do Prahy jsem jednou přišla domů a Ferda II nikde. Co se stalo: můj bratr vysokoškolák se přišel k nám domů učit na nějakou zkoušku. Učil se v mém pokoji, kde byly dveře na balkón. Bylo teplo, dveře si otevřel...
Jenže, andulky rozhodně nejsou tiší ptáci, dost hlasitě skřehotají, a tak bratra rušily. Bohužel ho nenapadlo nic chytřejšího, než andulky přendat z velké prostorné klece (kterou jsme mezitím pořídili) do původní menší, ve které je chtěl odnést. Tuto operaci samozřejmě prováděl při otevřených dveřích. Mařenu přendal, protože na nás byla zvyklejší, Ferda II ho klovl. Bratr ho pustil a anduláček opět uletěl...
Běhala jsem po okolních dvorech, ale po Ferdovi II se slehla zem. Mařena byla již podruhé vdovou.
Gabriela Mühlbachová
Dokončení v pondělí.
P.S.: Příběh obrazově doplnila Beruščina Lordice, kterou se mi podřilo zachytit v roce 1997, asi týden před jejím skonem. Ferda
